Chirurgická léčba popálenin

12.2.2013 , Danica Deretić

Popáleniny představují časté úrazy způsobené působením vysokých teplot na lidské tělo. Nejčastějším zdrojem bývá oheň, horká voda, chemikálie, záření, či elektrický proud. Popáleniny není radno podceňovat, jelikož může dojít ke vzniku popáleninového šoku, který postiženého bezprostředně ohrožuje na životě. U hlubokých popálenin je nutné přistoupit k chirurgickému zákroku.

Chirurgická léčba popálenin

 Popáleniny jsou velice častým úrazem, při kterém dochází k různě rozsáhlým a nepříjemným poraněním kůže, či hlouběji uložených tkání. Popáleniny vznikají na základě působení tepla na povrch lidského těla a mohou být způsobeny ohněm, horkou vodou, ozařováním, sluncem, či elektrickým proudem. Popáleniny vznikají i při potřísnění některými chemikáliemi. Kůže se skládá ze tří vrstev, tedy z pokožky, škáry a podkoží. Při působení vysokých teplot mohou být zasaženy všechny vrstvy kůže, v nejtěžších případech i svaly a šlachy. Hojení popálenin je velice pomalé a v některých případech je nutno přistoupit k chirurgické léčbě popálenin.

Projevy popálenin

Popáleniny představují nepříjemné poranění, se kterým se setkáváme v jakémkoliv věku. Projevy popálenin mohou být místní i celkové a závisí především na hloubce poškození. Dle tohoto kritéria rozlišujeme 4 stupě popálenin.

Dělení popálenin a jejich místní projevy

Popáleniny 1.stupně představují poranění povrchové vrstvy kůže, tedy pokožky a projevuje se bolestivostí a zarudnutím. Nepředstavují však závažný stav a ke zhojení dochází během několika dnů.

Popálenin 2.stupně se projevují zarudnutím, otokem a přítomností bolestivého puchýře, který vzniká v důsledku poškození pokožky i části škáry. Při prasknutí puchýře může dojít k zanesení infekce a popálenina se tak může komplikovat. V případě, že je však rána správně ošetřena, dochází do 2 týdnu ke zhojení, bez zjevných následků.

Popáleniny 3.stupně jsou již závažnějším úrazem, jelikož bývá poškozena pokožka, škára i podkožní vazivo. Projevuje se suchou, tvrdou, hnědočernou kůží, která není bolestivá z důvodu poškození volných nervových zakončení. Hojení popálenin 3.stupně se ve většině případů neobejde bez chirurgického odstranění odumřelé tkáně.

Popáleniny 4.stupně předtsvují nejzávažnější stav, kdy dochází ke zuhelnatění všech vrstev kůže, včetně svalů a kostí.

Celkové projevy popálenin

U závažnějších popálenin se můžeme setkat i s celkovými projevy, jako je tachykardie, tedy zrychlení srdeční frekvence, či hypotenze, tedy snížení krevního tlaku. Často bývají přítomny i poruchy dýchání, střevní činnost se zpomaluje a snižuje se i diuréza, tedy množství vyloučené moči za den. Vyskytují se neklid, zmatenost a v těžších případech i bezvědomí.

Komplikace popálenin

Některé popáleniny mohou být komplikovány, například infekcí. Jedná se především při stržení puchýře, či při hlubokých popáleninách. Závažnou komplikací je však popáleninový šok. Na jeho vzniku se podílí řada faktorů, nejvíce však porucha propustnosti cévní stěny. V důsledku této poruchy se dostává velké množství tekutiny mimo cévy a to se projeví povšechným otokem. Zároveň je snížené množství tekutin v cévách, tudíž se snižuje prokrvení a nedostatečný přísun kyslíku tkáním. Proto je nutné při rozsáhlejších popáleninách ihned zahájit náhradu tekutin.

 Léčba popálenin

Popáleníny 1. a 2. stupně se léčí především konzervativně, a to především ochlazováním studeným proudem vody a sterilním krytím. Pokud není možné zajistit sterilní prostředí rány, puchýře nestrháváme. V případě hlubokých popálenin, především 3.stupně, přistupujeme k chirurgické léčbě popálenin.

Chirurgická léčba popálenin

Při hlubokých popáleninách je nutné přistoupit k chirurgické léčbě popálenin, které zahrnují několik druhů operačních zákroků.

Escharotomie

Při hlubokém popálení tkáně vznikají tzv. eschary, neboli příškvary, které ztratily původní elasticitu kůže a svojí tuhostí utlačují hlubší struktury. Escharotomie představuje uvolňující nářezy, které tento tlak zmírňují. Eschary jsou nebezpečné především v oblasti hrudníku, jelikož mohou omezovat dýchací pohyby. Rovněž jsou nebezpečné v oblasti končetin, kte mohou utlačovat cévy a hrozí odumření končetiny. Escharotomie se provádí vlnovitým nářezem kůže a podkoží ostrým skalpelem.

Nekrektomie

Nekrektomie představuje odstranění odumřelé tkáně. Odumřelou tkáň je možné odstraňovat postupně po vrstvách až do zdravé, prokrvené spodiny. Výhodou takového postupu je, že dojde k odstranění pouze opravdu odumřelé tkáně a lze zachovat co nejvíce živé, stále funkční oblasti kůže a podkoží. Druhou možností je odstranění nekrózy v jednom bloku až k úrovni svalů, kde získáme prokrvenou a zdravou spodinu. Nevýhodou je, že touto metodou dochází k odstranění podkožní tkáně, která představuje mechanickou ochranu před poraněním. Dochází zárověň k poškození nervů a lymfatických cév.

Transplantace kůže

Transplantace kůže představuje přenos zdravé části kůže od dárce na poškozené místo příjemce. O přenášené tkáni mluvíme jako o transplantátu, či kožním štěpu. Ten se skládá z pokožky a různé vrstvy škáry. V případě akutní transplantace se užívají tenčí štěpy, které tedy nejsou ve své plné tloušťce. Důvodem je lepší přihojení tenčího transplantátu, který je však zároveň křehčí a smršťují se. Při konečné rekonstrukci popálené kůže se užívají kožní štěpy v plné tloušťce, které jsou odolnější a více se podobají nepostižené kůži. Aby se transplantát přihojil, musí být eliminováno riziko infekce a zajištění cévního zásobení transplantátu. Ten se hojí po dobu několika týdnů až měsíců.

Vložit příspěvek:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.




Email