Endoskopie

6.8.2014 , MUDr. Pavel Kouda

endockopicka-chirurgie-2.jpg - kopie
endockopicka-chirurgie-2.jpg - kopie
Endoskopie je procedura, při níž lékař prohlíží zevnitř duté tělesné orgány s cílem nalézt jejich poruchu nebo onemocnění. Přístroje, kterými se vyšetření provádějí, se nazývají endoskopy. Endoskopicky se nejčastěji vyšetřuje žaludek (přístroj se zavádí ústy), tzv. gastroskopie a tlusté střevo (přístroj se zavádí konečníkem), tzv. kolonoskopie. Pomocí endoskopie lze dnes provádět i poměrně rozsáhlé operace.

Endoskopie je vyšetřovací metoda dutých tělesných orgánů, jako např. žaludku, tlustého střeva nebo močového měchýře. Pomocí endoskopie je však dnes možné i odebrat vzorky tkáně či provést některé léčebné zákroky.

Druhy endoskopů

Pro různé části těla byly vyvinuty různé typy endoskopických přístrojů. Slouží k vyšetřování břišní dutiny, jícnu, konečníku, močového měchýře, plic, žaludku, střev, dělohy a kloubů. Každý přístroj nese svůj specifický název vyjadřující účel použití. Endoskop lze použít k vyšetření určitého orgánu tehdy, když dotyčný orgán poskytuje prostor k manipulaci s endoskopem bez rizika poranění. Důležitými výjimkami, kde endoskopii nelze použít, jsou orgány neobsahující dutiny, například játra a mozek.
Původní endoskopy (které se však dosud užívají a při některých onemocněních jsou velmi efektivní) se skládaly z duté kovové trubice s přívodem světla, takže se jimi lékař mohl dívat dovnitř orgánu.
Od té doby byly vyrobeny moderní přístroje, které jsou mnohem složitější. Jde o ohebné endoskopy. Obsahují stovky tenkých skleněných vláken, která slouží jako vodiče světla a obrazu. Obraz vnitřku orgánu se dostává do hloubky skleněného vlákna, které funguje jako duté zrcadlo, a jeho prostřednictvím se obraz přenese až k očím vyšetřujícího lékaře. Protože jsou skleněná vlákna velmi tenká, lze přístroj ohýbat natolik, že jím je možné proniknout do jakéhokoliv orgánu.
Například ohebným kolonoskopem lze proniknout všemi ohyby tlustého střeva. Pomocí jakési kladky jde konec přístroje ohýbat a manévrovat s ním, takže je možné vyšetřit střevo po celé jeho délce. Ohebné kolonoskopy znamenaly velký pokrok proti rovným sigmoidoskopům, které umožňovaly zobrazit pouze tu část střeva, kam bylo možné tubus zavést bez nebezpečí poranění.

Jiné moderní endoskopy mají složitější řídící mechanismy, zařízení k očišťování během vyšetření a jsou vybaveny chirurgickými nástroji k provádění menších operací, od biopsií po sterilizace.
Jediným omezením endoskopií je to, že jimi nelze proniknout do těch orgánů, které neobsahují dutiny. Dá se očekávat, že se s technickým pokrokem budou endoskopické přístroje stále zdokonalovat a miniaturizovat.

Použití endoskopů

Endoskopy se používají především jako diagnostické nástroje. Poskytují lékaři možnost nahlédnout přímo do orgánu nebo tělesné dutiny a spatřit příčinu, která vyvolává onemocnění.
Větší endoskopy mají více kanálů: lze jimi zavádět do vyšetřovaného orgánu vzduch, roztáhnout jej a zlepšit si tak výhled. Některé endoskopy obsahují zařízení umožňující provádět drobné operační výkony. Je to například vybavení pro biopsie, kterým se odebírají malé kousky tkáně za účelem dalšího vyšetření, nebo elektrokautery sloužící k zastavení drobného krvácení. Jindy je k endoskopu, například k cystoskopu sloužícímu k vyšetřování močového měchýře, připojen nástroj dovolující odstranit menší nádory nebo vyjmout z orgánu kaménky.


Endoskopicky se nejčastěji vyšetřuje žaludek (přístroj se zavádí ústy) a tlusté střevo (přístroj se zavádí konečníkem). Při poraněních nebo náhlých bolestech břicha je možné provést laparoskopii, při níž se endoskop zavádí malým řezem v břišní stěně, umožní prohlédnout nitrobřišní orgány a ošetřit případné krvácení nebo poranění. Při podezření na onemocnění močového měchýře se provádí cystoskopie. Při ní se tenký endoskop zavede do močového měchýře močovou trubicí. Při pátrání po příčině kašle nebo při podezření na plicní nádor se prohlížejí průdušky pacienta ohebným bronchoskopem.

Amnioskopie

Ve výjimečných případech situace vyžaduje nahlédnout do děložní dutiny těhotné ženy a zkontrolovat stav plodu. V takovém případě se provádí amnioskopie. V případech mimoděložního těhotenství, kdy plod roste mimo dělohu, nejčastěji ve vejcovodu, lze laparoskopem prohlédnout břišní dutinu za účelem potvrzení diagnózy. Endoskopické vyšetření v průběhu těhotenství je často bezpečnější než rentgenové vyšetření, které může poškodit vyvíjející se plod.

Provedení endoskopie

Endoskopie je vyšetření bezpečné a nebolestivé. Ušetří pacienta možných komplikací, které někdy vyplývají z nepřesných nálezů a operačních výkonů prováděných k diagnostickým účelům. Jeho velkou výhodou je přímý pohled na vyšetřovaný orgán nebo na jeho část.

Vyšetření žaludku

Nejčastějším endoskopickým vyšetřením, které vyžaduje přijetí do nemocnice, je gastroskopie. Při ní se ohebným přístrojem zavedeným skrze ústa a jícen prohlédne žaludek.
Pacient před vyšetřením nejméně osm hodin nesmí jíst, aby se žaludek zcela vyprázdnil. Podají se mu trankvilizéry, bud ve formě tablet 3-4 hodiny před vyšetřením, nebo častěji jako nitrožilní injekce.
Endoskop se potře kluzkým gelem a zasune se do úst. Pacient jej polyká - zvracení se předejde podáním zklidňujících léků - dokud trubice neprojde jícnem do žaludku, je to nepříjemné, ale ne bolestivé.
Místnost se poté zatemní, lékař připojí k přístroji světelný zdroj a může prohlédnout jícen a žaludek. Po pacientovi se zpravidla požaduje zaujímání různých poloh, aby bylo možné prohlédnout všechny záhyby žaludku. V mnoha případech je procedura tak málo zatěžující, že vyšetřovaná osoba usne. Po dokončení vyšetření lékař endoskop pomalu vytáhne. Po odeznění ospalosti po lécích může pacient nemocnici opustit.

Endoskopická chirurgie

Jiné endoskopické výkony jsou složitější a delší, zejména cystoskopie a laparoskopie. Někdy vyžadují i celkovou anestézii. Provádí je vždy zkušený lékař, takže nebezpečí poranění orgánů nebo tkání nehrozí.
Pomocí endoskopie lze dnes provádět i poměrně rozsáhlé operace. Již běžně se laparoskopicky odstraňuje žlučník, ale lze tak operovat i tlusté střevo nebo slezinu. Endoskopická technika výrazně snížila operační zátěž nemocných a riziko operací a zkrátila nezbytnou dobu pobytu v nemocnici. Nezanedbatelný je i kosmetický efekt, neboť místo dlouhých jizev zanechá takovýto výkon jen krátkou a leckdy neznatelnou ránu na kůži.

Laparoskopie

V posledních letech se prosadila nová chirurgická technika s použitím především laparoskopie. Laparoskop je tenký tubus, který umožňuje chirurgovi proniknout do břišní nebo hrudní dutiny pouze malým kožním řezem a operovat zde pomocí složitých nástrojů. Výhodou tohoto operačního postupu je větší pohodlí pro pacienta, méně bolesti, mnohem menší jizva a v neposlední řadě obvykle také podstatně kratší pobyt v nemocnici.
Nejčastěji se laparoskopicky odstraňují žlučníky se žlučníkovými kameny, říká se tomu laparoskopická cholecystektomie. Laparoskopickou technikou se však dají provádět i operace kýl, prasklých žaludečních vředů nebo odstranit apendix či napravit skluznou kýlu.
V některých případech však laparoskopická technika vhodná není. Volba operačního postupu je vždy v rukou chirurga.

Vložit příspěvek:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.




Email