Dekubity

14.4.2012 , Kateřina Hudecová

dekubity.jpg - kopie
dekubity.jpg - kopie
Dekubity jsou defekty kůže, vzniklé postupným poškozováním buněk kůže tlakem. Dekubity vznikají nejčastěji u dlouhodobě ležících pacientů a jsou velmi bolestivé. Rizikovým faktorem vzniku dekubitů jsou již jednou zmíněná imobilizace, zvýšená vlhkost kůže, nebo třeba i obezita. Léčba dekubitů je velice náročná a zdlouhavá, proto je potřeba tomuto stavu předcházet.

Dekubity

Dekubity, neboli proleženiny, představují ohraničené, různě velké a hluboké rány na kůži vzniklé vlivem nepřiměřeného tlaku. Nejčastěji vznikají dekubity u starších a dlouhodobě ležících pacientů, především na místech vystavených zvýšenému působení tlaku. Bývá to v oblastech s tenkou vrstvou podkožního tuku, kde je tkáň stlačena na jedné straně kostí, a na straně druhé obvykle postelí. Mezi dekubity často postihovaná místa patří krajina křížová, kotníky, paty, zevní oblasti chodidel, kolena a také oblast kyčelního kloubu.

Vznik dekubitů

Podstatou vzniku proleženin, neboli dekubitů, je snížení nebo úplné přerušení oběhu krve v utlačovaných tkáních. Ty jsou nedostatečně zásobované kyslíkem a živinami, a proto dochází postupně až k jejich odumření. Na vzniku dekubitů se podílí také doba působení tlaku na tkáně. Čím déle je vyvíjen tlak na tkáň, tím dříve dojde ke vzniku proleženin. Dekubity vznikají také v důsledku tření, například při sjíždění pacientova těla po podložce, či špatném podložení. V neposlední řadě jsou za vznik dekubitů zodpovědné i tzv. střižné síly, při kterých se proti sobě pohybuje kůže a podkoží se svalovinou.

Projevy dekubitů

Při časných projevech dekubitů dochází k zčervenání postiženého místa na kůži, může se objevit jeho bolestivost nebo pálení. Následně se tvoří puchýře a pokožka i svaly postupně odumírají, rozpadají se a vznikají otevřené rány. Ty mohou být následně ještě napadeny bakteriemi, které zpomalují jejich hojení. Dekubity vznikají poměrně rychle, někdy i během desítek minut nebo v průběhu několika hodin. Velkou nevýhodou je také to, že dekubity vznikají nejdříve hluboko ve tkáních, postupují směrem nahoru, a k samotné pokožce se dostávají až v úplném závěru. Proto může být zpočátku obtížnější jejich vznik rozeznat.

Dělení dekubitů

Obecně můžeme proleženiny podle jejich závažnosti rozdělit do několika stupňů.

Proleženiny 1. stupně se projevují jako drobná zarudnutí nebo otoky tkáně v místech působení tlaku. Kůže ještě není porušená, proto pokud změníme polohu pacienta, otok i zarudnutí zmizí.

Ve 2. stádiu dekubitů již vznikají na kůži puchýře, pokožka bývá namodralá, oteklá, a kožní kryt se začíná narušovat. Následně může tvorba proleženin přejít do 3. stádia.

Při 3. stadiu proleženin dochází k odumírání podkožní tkáně, a vznikají hluboké vředy, které jsou často kryté žlutohnědým povlakem nebo strupem. V nejtěžších případech dochází k rozvoji 4. stádia.

Do 4. stadia spadají nejhorší typy proleženin čili dekubitů. Při kterých odumírá svalová tkáň, a postižení dosahuje až ke kosti. V důsledku toho může vzniknout zánět kosti, který se může rozšířit i na okolní klouby.

Rizika vzniku dekubitů

Rozeznáváme mnoho rizikových faktorů, které mohou vznik dekubitů výrazně ulehčovat. Patří mezi ně například zvýšená vlhkost kůže. Ta se objevuje u pacientů, kteří mají problémy s udržením moči a stolice nebo se zvýšeně potí. V důsledku zvýšené vlhkosti se snáze narušuje kožní bariéra, a kůže se stává méně odolnou a tak i více zranitelnou. Proto je nutné takto změněnou kůži dostatečně promazávat speciálními mastmi. Vyšší riziko vzniku dekubitů mají i vyhublí pacienti s nedostatečnou výživou, u kterých je snížená přirozená schopnost hojení ran. Stejně tak častěji dekubity vznikají u obézních lidí, kdy dochází při ležení v důsledku zvýšené hmotnosti k většímu tlaku tkání na podložku. Při vzniku proleženin jako takových hraje významnou roli především doba, po kterou zvýšený tlak působí na určité místo na těle pacienta. Proto jsou ohrožení hlavně ležící pacienti, kteří jsou nepohybliví a jsou dlouhodobě upoutáni na lůžko. Dekubity trpí častěji ženy, jelikož obecně mají větší podíl tukové tkáně a proto i ženské pohlaví patří mezi rizikové faktory.

Komplikace dekubitů

Dekubity jsou onemocněním, které se často komplikují. Nejčastější komplikací dekubitů je infekce, která se často vyvíjí do 2 dnů. To se projeví větší bolestivostí, zvýšenou teplotou, otokem, zápachem, povlakem a sekrecí. Infekce vzniká v důsledku nasednutí bakteríí, nejčastěji se jedná o stafylokoka, streptokoka, Escherichiu coli, či Pseudomonádu. Bakterie se rovněž mohou dostat do krevního řečiště a způsobit tak sepsi, což je život ohrožující stav. Rovněž se udává riziko vzniku rakoviny kůže.

Léčba dekubitů

Aby mohla být léčba dekubitů zahájena,  je nutné zjistit stav a závažnost jednotlivých proleženin. Je nezbytné zhodnotit rozsah, velikost a hloubku, do které dekubity zasahují. Podle těchto kritérií lékař rozhodne, jaký typ léčby je pro pacienta nejvhodnější. V zásadě rozlišujeme dva hlavní typy léčby dekubitů a to léčbu konzervativní a léčbu chirurgickou.

Konzervativní léčba dekubitů

Konzervativní léčbu dekubitů je možné použít u lehčích forem proleženin, kdy ještě není porušen kožní povrch. V takovém případe je vždy nutné nejprve snížit tlak, který působí na postiženou oblast kůže. Tím dojde k obnovení krevního zásobení dané oblasti. Pacient by na postižené oblasti tedy neměl vůbec ležet. Je také vhodné použít speciální matraci proti proleženinám. Dále bychom měli dohlížet na hygienu pacienta, správné mytí a čistotu. Samozřejmostí léčby dekubitů je také dodržování správného pitného režimu a výživy nemocného. Zejména dbáme na dostatečný přísun bílkovin. Pokud už je proleženina ve stádiu, kdy je porušen i kožní povrch, je nutné v takové ráně zajistit co nejlepší prostředí pro hojení a pro to, aby mohla tkáň co nejlépe růst. Takové prostředí by mělo být vlhké a čisté. Především bychom měli zamezit kontaktu kůže s potem, močí nebo stolicí. Abychom zabránili jeho vysušení a možnému nakažení bakteriemi, přikrýváme ránu vhodnými krycími materiály. Tyto krycí materiály je nutné pravidelně vyměňovat, a současně ránu důkladně pročišťovat fyziologickým roztokem nebo jinými dezinfekčními prostředky. Pokud přesto dojde k průniku bakterií do rány, je vhodné přidat k léčbě i vhodné léky. Lékem volby jsou antibiotika a to v závislosti na typu bakterie, která do těla pronikla. Někdy je vhodné léčbu doplnit i léky proti bolesti nebo léky, které zajistí pacientovi klidný spánek.

Chirurgická léčba dekubitů

V závažnějších případech a u hlubokých proleženin, které často zasahují až ke kosti, je doporučovaná chirurgická léčba dekubitů. Tato operační technika spočívá v tom, že se z postižených oblastí odstraňuje již odumřelá tkáň nebo postižená kost. Do prostoru, který zůstane po jejich odstranění se vloží vhodný štěp z jiné části těla. Na této léčbě dekubitů se podílejí hlavně plastičtí chirurgové.

Prevence dekubitů

Stále platí, že v boji proti dekubitům je nejdůležitější prevence, protože samotná léčba je pak několikanásobně dražší a hlavně mnohem obtížnější. Nejlepší prevencí jak zabránit tvorbě dekubitů, je samozřejmě vyvarovat se rizikovým faktorům jejich vzniku. U ležících pacientů je nutné je pravidelně polohovat. To znamená měnit jejich polohu v určitých časových intervalech a tím zkracovat dobu působení tlaku na určité místo. Také je důležité sledovat stav pacientovy pokožky a jeho výživu. Ta by měla obsahovat větší množství živin, vitamínů a minerálů. Také je nutné zajistit dostatečnou hygienu pacienta a zabránit případnému vzniku vlhkosti nebo nečistoty, což opět může vést ke vzniku dekubitů.

 

Vložit příspěvek:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.




Email