Fobie

18.8.2014 , MUDr. Pavel Kouda

fobie.jpg - kopie
fobie.jpg - kopie
Fobie je velmi intenzivní a neopodstatněný strach z předmětu či situace, jako např. otevřená prostranství, zvířata, temnota nebo setkání s jinými lidmi. Na rozdíl od jiných psychických poruch jsou fobie mezi lidmi překvapivě rozšířené. Odhaduje se, že nějakým druhem fobie trpí asi 8 % všech dospělých. Jaké jsou příznaky fobií a jak se léčí najdete v tomto článku.

Fobie je intenzivní a iracionální strach z předmětu nebo situace, o níž postižený ví, že je naprosto přirozená. Slovo pochází z řeckého phobos, což znamená veliký strach nebo hrůzu. Strach se může týkat naprosto neškodných věcí, jako jsou myši, otevřená prostranství, proudící voda nebo sex. Někdy se však může týkat předmětů nebo situací potenciálně nebezpečných za určitých podmínek, avšak většinou zcela neškodných. Příkladem takové fobie může být vystupňovaný a iracionální strach z koček, psů, blesku, pavouků, hadů, dušení a topení, výšek, uzavřených prostor nebo temnoty.
Strach nelze označit za fobii tehdy, pokud je k obavám dobrý důvod: o vojákovi, který má při boji strach, nelze říci, že trpí fobií z boje. Jestliže však ještě dlouho po propuštění z armády není schopen projít okolo vojáka, aniž by přitom cítil strach, potom se již o fobii jednat může.
Podobně platí, že obsese není totéž co fobie. Lidé trpící obsesemi (nutkavými představami) se nebojí nějakého objektu nebo situace, ale jejích následků. Člověk posedlý uklízením kuchyně nemá fobii: bojí se možnosti znečištění.

Koho pronásledují fobie?

Na rozdíl od jiných psychických poruch jsou fobie mezi lidmi překvapivě rozšířené. Odhaduje se, že nějakým druhem fobie trpí asi 8 % všech dospělých. Zajisté ne všichni nositelé považují svoji fobii za problém. Odborníci udávají, že jen 1 % populace shledává, že jim fobie významně zasahuje do života. Mnoho postižených si přitom uvědomuje, že jejich fobie je cosi zahanbujícího a nevysvětlitelného a jejich situace jim nijak neumožňuje strachu porozumět a pochopit jej. Vezměme si za příklad mladého muže trpícího fobií z pavouků. Jinak je naprosto bezstarostný a mezi přáteli oblíbený. Dobře ví, že v jeho okolí žádní nebezpeční pavouci nežijí, ale současně jeví příznaky paniky, když na podlaze před ním leze malý neškodný pavouk nebo když se dotkne obrázku pavouka v časopisu. Navíc reakce jeho okolí nemusí mít daleko k pobavení nebo naprosté nedůvěře v jeho pocity a tento přístup jen při levá olej do ohně a postižený se za svou fobii stydí tím více.
Fobie obvykle souvisejí s citově založenou nebo introvertní osobností. Věk, v němž fobie začínají, se různí podle toho, jakým směrem je fobie zaměřena: strach ze zvířat a z chození do školy začíná v dětství, zatímco agorafobie (strach z otevřených prostranství), společenské fobie, k nimž patří strach ze setkání z jinými lidmi, a všeobecné fobie, jako je strach z nemoci, dopravy, výšek, sexu atp., se rozvíjejí po pubertě.

Příznaky fobií

Pro člověka, který fobií netrpí, je obtížné pochopit, jak intenzivní úzkost postižený prožívá, a vcítit se do jeho postavení. V přítomnosti objektu nebo za situace vyvolávající fobii - zejména když postižený nemá možnost snadného úniku - nejde jen o prosté znechucení, ale může nastat i nepředstavitelná trýzeň.
Srdeční tep může být velmi zrychlený a nepravidelný, objevuje se bledost, pocení, svalové napětí a svíravé pocity v oblasti hrudi spojené s obtížným dýcháním, neobvyklé nejsou ani mdloby. Pro člověka by bylo velmi stresující absolvovat tyto potíže pokaždé při setkání s obávanou situací nebo předmětem, proto si často vytváří způsoby, jak se objektu svého strachu vyhnout - dlouho předtím, než ostatní lidé vůbec poznají, že nějakou fobií trpí. Bez ohledu na tato opatření může k nastartování panické reakce stačit nečekaná událost, například televizní vysílání. Reakce pak může být ještě horší, protože se na takovou možnost postižený předem nepřipravil a není schopen jí čelit.

Léčba fobií

Na léčbu fobií jsou různé názory. V zásadě existují dva myšlenkové směry: jeden tvrdí, že fobie se dají léčit psychoanalýzou, zatímco druhý zastává názor, že účinnější je behaviorální terapie.
Psychoanalytici jsou toho názoru, že fobie jsou symbolem hluboce zakořeněného konfliktu. Strach spojený s objekty nebo situacemi vyplývá ze zážitků z dětství a vztahuje se ke konfliktu spojenému se sexuálními pocity nebo s agresí. Psychoanalytik se vždy snaží najít skutečný zdroj problému, aby mu pacient mohl porozumět a změnit své myšlení a chování.
Na druhé straně behaviorální terapeuti se domnívají pravý opak: fobie jsou podle jejich názoru získanými naučenými reakcemi na objekt fobie, které jsou zatíženy strachem. Tvrdí, že tento návyk lze vyléčit nácvikem, aby pacient reagoval na stejnou situaci či předmět beze strachu.
Psychoanalytici potřebují k dosažení výsledků značnou dobu, protože obvykle berou v úvahu celou pacientovu osobnost, jeho současné emoční problémy, a také pátrají v jeho minulosti. Behaviorální terapie se soustředí na samotnou léčbu, a pokud je úspěšná, dostavuje se výsledek během několika sezení.

Vložit příspěvek:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.




Email