Komplikace oparu

14.2.2013 , Danica Deretić

Opar je virovým onemocněním, vyskytující se jak v dětském, tak dospělém věku. Původcem onemocnění je virus herpes simplex, který při průniku do organismu zůstává doživotně v organismu v nervových gangliích a při vhodných podmínkách vyvolává typické příznaky oparu. Těmi jsou bolestivé puchýřky naplněné čirou tekutinou. Komplikace oparu zahrnují především herpetickou meningoencefalitidu a herpetickou keratitidu, které představují velice závažné stavy. Léčbu oparu je třeba zahájit co nejdříve, abychom tak předešli komplikacím.

Komplikace oparu

Opar je infekčním onemocnění způsobené virem herpes simplex. Tento virus patří do velké skupiny Herpesviridae, pro které je charakteristická celoživotní perzistence v organismu. Díky tomu se může za příznivých podmínek aktivovat a způsobit typické projevy oparu, zejména výsev bolestivých puchýřků. Opar se u jedinců se sníženou obranyschopností organismu může komplikovat a ohrožovat tak nemocné na životě. Proto je vhodné zahájit léčbu oparu co nejříve, ještě před výsevem puchýřků.

Vznik oparu

Opar vzniká v důsledku průniku viru herpes simplex do organismu, kdy mluvíme o tzv. primoinfekci. Ta se nemusí nikterak projevit, nebo dochází k rozvoji příznaků jako je samotný opar, zánět spojivek, zánět dásní, vzácněji i zánět rohovky. Virus herpes simplex je neurotropní virus a tudíž celoživotně zůstává v organismu v nervových gangliích, které představují shluky nervových buněk. Zde jsou viry uloženy a nikterak se neprojevují až do doby, kdy dojde ke snížení obranyschopnosti imunitního systému. Za těchto, pro virus příznivých, podmínek dochází u viru herpes simplex typu 1 k manifestaci oparu na obličeji, v případě viru herpes simplex typu 2 na zevním genitálu. Vzácně se může primoinfekce u dětí projevit herpetickou keratitidou či meningoencefalitidou, častěji se však jedná o komplikace oparu.

Projevy oparu

Opar na obličeji, či zevním genitálu, se ve svém vzhledu příliš neliší. Jedná se o bolestivý růžovo-červený pupen, který se postupně mění v puchýř s čirou tekutinou. Ta je plná virových částic a v momentě kdy puchýř praská, stává se nemocný infekčním zdrojem onemocnění a může snadno dojít k přenosu oparu. Poté se tato afekce mění na strup, který se do 7-10 dnů sám odlučuje. U oparu rtu můžeme před výsevem puchýřků pozorovat bolest, pálení a svědění části rtu, na které později dojde k tvorbě puchýřku. Problematickým stavem je tzv. asymptomatické nosičství viru herpes simplex, kdy se přítomnost viru v těle nikterak neprojevuje, avšak dochází k jeho neustálému vylučování, především ve vaginálním sekretu, či spermatu. Takový člověk je skrytým zdrojem infekce.

Komplikace oparu

 Opar je onemocněním, které se v řadě případů může komplikovat. Bývá to častěji u jedinců s defektem imunitního systému, například u nemocných s AIDS, pacientů po transplantaci, či s nádorovým onemocněním. Stejně tak se infekce virem herpes simplex může komplikovat i u jedinců trpících atopickým ekzémem. Mezi nejzávažnější komplikace herpetické infekce je herpetická keratitida a herpetická meningoencefalitida.

Herpetická keratitida

Herpetická keratitida, neboli zánět rohovky, je nejčastěji vyvolána virem herpes simplex typu 1 a vzniká kapénkovým přenosem. Herpetická keratitida se může vzácně vyskytnout i při primoinfekci, tedy při samotném vstupu viru do organismu. Viry se z obličejových nervových ganglií mohou dostat na rohovku, kterou dráždí a projeví se to sníženou citlivostí rohovky, slzením, bolestí a někdy i tzv. blefarospazmem, tedy křečovitými stahy očních víček. Jde o závažnou komplikaci jelikož může dojít k perforaci rohovky, tedy jejímu proděravění, a vede ke zhoršení zraku. V krajních případech vzniká i slepota.

Herpetická meningoencefalitida

Herpetická meninogoencefalitida patří mezi nejzávažnější komplikaci herpetických infekcí, které postihují jak děti, tak dospělé. Její nebezpečí tkví především v tom, že je diagnostika často opožděná a proto vede často k úmrtí pacienta. U přeživších se vyskytuje celá řada neurologických následků. U dětí se může herpetická meningoencefalitida projevit jako primoinfekce, tedy bez předchozího onemocnění oparem rtu. Projevy herpetické meningoencefalitidy začínají horečkou, únavou, bolestí hlavy, nauzeou a zvracením. Dále se přidávají neurologické příznaky, jako je hemiparéza, tedy částečná porucha hybnosti poloviny těla, zmatenost, poruchy řeči, poruchy chování, světloplachost, zmatenost, výpadky zorného pole, svalové křeče, či poruchy vědomí. U přeživších pacientů se často vyskytují epileptické záchvaty, pohybové deficity, či změny mentálního stavu.

 Léčba oparu

Opar rtu je virové onemocnění a proto je nutné jej léčit tzv. antivirotiky. Ta brání dalšímu množení virů a omezují tak jejich působení na organismus. Účinnou látkou bývá nejčastěji aciclovir, či valacyclovir, které je možné podávat lokálně ve formě mastí, či celkové ve formě tablet, nebo infuzí. Léčba herpetické keratitidy závisí od stádia onemocnění. V zásadě však spočívá v lokální aplikaci antivirotik a kortikosteroidů do oka a v případě perforované rohovky je nutné akutní chirurgické řešení. Pacienti s herpetickou meningoencefalitidou jsou hospitalizováni na jednotkách intenzivní péče, kde jsou pečlivě sledováni. Jsou léčeni acyclovirem podávaným do žíly, stejně tak jako benzodiazepiny, či barbituráty, které zabrání rozvoji křečí.

Rizikové faktory oparu

 Zabránit primoinfekci je prakticky nemožné a proto je třeba vyvarovat se některým rizikovým faktorům, které by mohly způsobit reaktivaci viru perzistujícího v organismu. Těmito faktory jsou jiná právě prodělávaná onemocnění, zvýšená expozice UV záření, jak přirozenému, tak umělému, horečka, menstruace, stres a další dosud nezjištěné příčiny. Rizikovým faktorem pro vznik genitálního oparu je nechráněný pohlavní styk, či sexuální promiskuita.

 

Vložit příspěvek:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.




Email