Mononukleóza

8.8.2012 , Jiří Dyntr

mononukleoza.jpg - kopie
mononukleoza.jpg - kopie
Mononukleóza je poměrně závažné onemocnění, které často bývá kvůli svým příznakům zpočátku zaměňována s infekční angínou. Mononukleóza je diagnostikována pomocí krevních testů a výtěru z krku. Mezi hlavní příznaky mononukleózy patří zduření uzlin, bolest v krku, únava a celkové oslabení organismu. Většina onemocnění mononukleózou má však mírný průběh a není proto nutná hospitalizace, stačí pouze klid na lůžku a omezení aktivit.

Mononukleóza

Infekční mononukleóza, někdy také nazývaná jako „nemoc z polibků", je poměrně závažné onemocnění, které pro pacienty přináší mnoho rizik. Jejím původcem je virus Epstein-Barrové nebo cytomegalovirus, které patří do stejné skupiny herpetických virů jako vyvolavatelé oparu rtu, planých neštovic či genitálního oparu. Díky podobným projevům s angínou a některými dalšími chorobami je někdy těžké ji odhalit, pro zvolení správné léčby je to však nezbytné.

Přenos mononukleózy

Původce mononukleózy, tedy virus Epstein-Barrové, je v lidské populaci velmi rozšířený a odhaduje se, že infikováno je téměř 95 % populace. Nemoc se přenáší prostřednictvím slin, nejčastěji při líbaní nebo prostřednictvím infikovaných předmětů. Zda-li se nemoc projeví, záleží především na aktuálním stavu organismu. Jako každá choroba i mononukleóza ohrožuje více jedince s oslabenou obranyschopností, vystavené stresu, chronicky unavené nebo prodělávající jiné onemocnění. Ve většině případů postihuje děti a mladistvé. U dospělých jedinců není onemocnění vyloučeno, mívá však těžší průběh.

Příznaky mononukleózy

Jedním z prvních projevů mononukleózy je dlouhodobá nadměrná únava, která se někdy označuje jako tzv. únavový syndrom. Obvykle se také objeví horečka a bolesti v krku. Stejně jako při angíně mají krční mandle na svém povrchu bělavý povlak, typické jsou také problémy s polykáním a oboustranné zduření předních i zadních krčních uzlin. Během probíhající mononukleózy se pacient obvykle výrazně potí, má zimnici a nezřídka se objevují také bolesti hlavy a svalů. Nemocný pociťuje dlouhodobou únavu a vyčerpání organismu, které může trvat i několik týdnů. Má zvýšenou teplotu až horečky, běžně dosahující 39 °C. Dalším typickým příznakem mononukleózy, který se však nemusí vyskytovat u všech pacientů, je zvětšení jater, projevující se pocitem tlaku v pravém podžebří. Podobně může být zvětšená také slezina, tlak je pak vnímán na levé straně trupu. Po odeznění příznaků virus přetrvává v krvi, ale vytváří se velké množství protilátek. Vzniká tak celoživotní imunita a mononukleóza již znovu nepropuká. Pouze v případě výrazného oslabení imunitního systému by mohlo dojít k opětovné aktivaci viru. Projevy nemoci pak ale mají mnohem menší intenzitu než poprvé.

Komplikace mononukleózy

Mononukleóza jako většina onemocnění má své komplikace, které však nebývají příliš časté. Mezi hlavní komplikace mononukleózy patří poškození jater, které může významně snížit jejich funkci a někdy přechází ve žloutenku. Rovněž může dojít k protržení sleziny, snížení počtu červených a bílých krvinek nebo k postižení srdce. Dále může dojít k útlaku dýchacích cest zvětšenými krčními uzlinami a k potížím s dýcháním nebo k zánětu mozkových blan.

Diagnostika mononukleózy

Diagnostika mononukleózy není vždy snadná vzhledem ke klinickým příznakům podobným angíně. I přesto jsou však projevy onemocnění zcela zásadní pro stanovení diagnózy. Rovněž je třeba brát ohled na věk pacienta. Je nezbytné provést výtěr z krku k vyloučení bakteriální angíny. Dále odebíráme vzorek krve, kde nacházíme snížené množství bílých krvinek či zvýšenou hladinu jaterních enzymů. Pro potvrzení diagnózy lze použít tzv. Paul-Bunnelovu reakci, kdy prokazujeme přítomnost protilátek proti viru. Vzhledem k tomu, že má mononukleóza příznaky podobné angíně, bývají často chybně nasazena antibiotika, která však na virová onemocnění nepůsobí. Navíc jejich dlouhodobé užívání může narušit obranyschopnost nemocného i v boji s mononukleózou.

Léčba mononukleózy

Léčba mononukleózy je především konzervativní. Probíhá obvykle v domácím prostředí, pouze v závažných případech je nutná hospitalizace pacienta v nemocnici. Jelikož nejde o bakteriální onemocnění, nejsou pacientům podávána antibiotika. Nemocný pouze dochází pravidelně na infekční oddělení a dodržuje domácí léčebný režim. Velmi důležitý je klid na lůžku s omezením fyzické aktivity a speciální dieta s omezením živočišných tuků a naopak dostatečným množstvím uhlohydrátů. Vhodné jsou lehké, dobře stravitelné pokrmy a pro obnovu funkce jater se pacientům doporučuje pít bylinné čaje. Dále je nutné tlumit doprovodné příznaky, především snižovat horečku a v případě potřeby používat doplňky stravy pro snížení únavy. Velmi důležitou součástí léčebného režimu, která platí i pro období přibližně 6 měsíců po vyléčení, je omezení kontaktních sportů a rizikových pohybových aktivit. Zvětšená játra a slezina totiž těsněji přiléhají na kostru a jsou mnohem náchylnější k prasknutí.

Rekonvalescence mononukleózy

I když při infekční mononukleóze mohou nastat mnohé komplikace, při dodržování léčebného režimu a odpovědném přístupu ke svému zdraví, je průběh této nemoci obvykle mírný. I tak je však nutné držet se předepsaných postupů, aby dieta a další opatření nezatěžovaly pacienty déle, než je nutné. Změny v krevním obraze se srovnají po 3 měsících, to však neznamená, že nemocný může začít aktivně žít. Ještě několik týdnů po vyléčení musí dodržovat režimová opatření nastavená lékařem. Především by se měl vyhnout možnosti nákazy nebo prochladnutí. Stejně tak by se neměl fyzicky zatěžovat po dobu 6 měsíců. Nedodržení režimu může vést k reaktivaci mononukleózy s mnohem vážnějším průběhem.

Vložit příspěvek:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.




Email