Opar - prevence

13.2.2013 , Danica Deretić

Opar je infekční virové onemocnění, kterým trpí populace celého světa. Opar je způsoben virem herpes simplex, který se vyskytuje ve dvou typech, HSV-1 vyvolávající opar rtu a HSV-2 způsobující vznik oparu genitálu. Léčba oparu spočívá ve včasné aplikaci antivirových léčiv.

Opar - prevence

Opar je velice časté onemocnění způsobené virem herpes simplex. Jedná se o infekci, která se vyskytuje celosvětově a postihuje jak muže, tak ženy. Herpes viry patří do velké skupiny herpetických virů, pro které je typická doživotní perzistence v organismu. To je také důvod proč může dojít k rozvoji klinických příznaků prakticky kdykoliv. Virus herpes simplex existuje ve dvou typech, HSV-1, který způsobuje opar rtu, typ HSV-2 vyvolává genitální opar patřící mezi sexuálně přenosná onemocnění.

Vznik oparu

 Při prvotním průniku viru do organismu, tzv. primoinfekci, může dojít k rozvoji chřipkovitých příznaků, tedy zvýšená teplota, bolest hlavy a mohou se objevit i drobné puchýřky. U HSV-1 k tomu dochází obvykle v batolecím věku, zatímco u HSV-2 na počátku sexuální aktivity. Někdy se však primoinfekce nemusí nijak projevit. Poté co případné příznaky primoinfekce odezní, virus zůstává v organismu, obvykle v nervových gangliích, tedy shlucích nervových buněk. Proto se virus herpes simplex označuje za virus tzv. neurotropní. Virus se nikterak neprojevuje až do doby, kdy dojde k oslabení organismu vlivem jiného onemocnění, stresu, či působením vysokých teplot. Pak dojde k typickým projevům oparu.

Přenos oparu

Přenos oparu rtu se děje úzkým kontaktem s osobou trpící tímto onemocněním. Člověk je infekční především tehdy, kdy dojde k prasknutí puchýřku a vylití tekutého obsahu, který obsahuje velké množství viru. K přenosu oparu rtu dochází tedy slinami, ale i užíváním společných ručníků, skleniček, kartáčků a dalších předmětů. Genitální opar se přenáší pohlavním stykem, případně při orálním sexu.

 

Projevy oparu

Jak již bylo zmíněno výše, podle typu herpetického viru rozlišujeme opar rtu a opar genitálu.

Opar rtu se při primoinfekci projeví zvýšenou teplotou, zarudnutím a bolestí v krku, zduřením lymfatických uzlin a typickými bolestivými puchýřky na sliznici dutiny ústní,jazyku, měkkém i tvrdém patře. Není výjimkou, že se první kontakt s virem obejde bez příznaků. Při snížení obranyschopnosti organismu vycestovává virus z nervových ganglií a objevuje se v místě svého vstupu, nejčastěji v oblasti rtu,či nosu. Objevuje se svědění, pálení, bolest a posléze i typický puchýř naplněný čirou tekutinou. Po několika dnech puchýřek praská a mění se ve strup, který do 10 dnů sám odpadne.

Opar genitálu se objevuje později v souvislosti s počátkem sexuálního života. Primoinfekce se projevuje výsevem drobných bolestivých puchýřků na zevním genitálu. Často bývají zduřeny regionální lymfatické uzliny, pacient má zvýšenou teplotu a stěžuje si na únavu. Opakovaná infekce se projevuje stejně jako opar rtu, který je u žen lokalizován na vulvě, vagíně, či děložním čípku, u mužů bývá na žaludu. Genitální opar bývá provázen bolestivostí puchýřků, pálením při močení, vaginálním sekretem, obtížným močením a zduřelými lymfatickými uzlinami v tříslech. Až u 80% žen nakažených HSV-2 vznikají změny na děložním čípku, což představuje riziko pro vznik zhoubného nádoru děložního čípku. Je vhodné mít na paměti, že může docházet take k asymptomatickému nosičství. To znamená, že nákaza je v těle přítomna, nedochází však k projevům onemocnění, ale je možný přenos nákazy.

Komplikace oparu

Opar je onemocnění, u kterého mohou vznikat závažné komplikace. K těm však většinou dochází u jedinců s vrozeným, či získaným defektem imunitního systému. Jedná se o pacienty po transplantaci, pacienty s AIDS, či pacienty prodělávající protinádorovou léčbu. Velice závažnou komplikací oparu je herpetická meningoencefalitida, tedy zánět mozku a mozkových blan, který může vést až ke smrti pacienta. U oparu genitálu se infekce může rozšířit do okolí a způsobit zánět pochvy. Rovněž je možný přenos infekce na dítě během porodu, což vede k rozvoji meningoencefalitidy, či novorozenecké sepse, což jsou stavy ohrožující dítě na životě.

 Léčba oparu

Opar rtu je vhodné léčit lokálně aplikovanou antivirovou léčbou, která je dostupná v lékárnách bez lékařského předpisu. Jedná se o aciclovirové přípravky, které zabraňují dalšímu množení viru. Tyto přípravky je vhodné aplikovat co nejdříve, nejlépe při prvních projevech jako je pálení, či svědění. V případě těžších infekcí je možné aciclovir podávat i ve formě tablet, či infuzí. Léčba genitálního oparu je stejná jako u oparu rtu.

Prevence oparu

Zabránění primoinfekci virem herpes simplex je prakticky nemožné. Proto se prevence zaměřuje především na omezení a zabránění novému vzplanutí onemocnění.

Prevence oparu rtu

 Prevence oparu rtu spočívá ve vyhýbání se kontaktu s nemocným, užívání společných předmětů jako jsou ručníky, krémy, balzámy na rty, sklenice, příbory a další předměty, které by mohly vést k přenosu infekce. Rovněž je nutné dodržovat hygienu, především mytí rukou. Vhodné je vyhýbat se také stresorům, které by mohly vznik oparu vyvolat, například slunění, období menstruace, či jiná onemocnění. Rovněž se doporučuje posilovat imunitní systém zdravou stravou s dostatkem vitamínů, minerálů a stopových prvků.

Prevence oparu genitálu

Prevence genitálního oparu spočívá v užívání kondomů a vyhýbání se rizikovému sexuálnímu chování. V případě stále se opakujících oparů genitálu je možné podávat dlouhodobě antivirotika.

 

Vložit příspěvek:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.




Email