Rakovina jícnu

14.4.2012 , Zuzana Boučková

rakovina-jicnu.jpg - kopie
rakovina-jicnu.jpg - kopie
Rakovina jícnu vzniká z mnoha příčin, nejčastější jsou kouření, pití velkého množství alkoholu, požívání horké a kořeněné stravy. Rakovina jícnu může být nezhoubná a zhoubná. Zhoubná rakovina jícnu je velice nebezpečná, jelikož velice rychle metastazuje a je dlouho bez příznaků.

Rakovina jícnu

Jícen je důležitou součástí trávicí soustavy tvořící spojnici mezi ústy a žaludkem. Je to asi 25 cm dlouhá trubice, jejíž stěny jsou velice pružné a dokážou se tak přizpůsobit velikosti procházejícího sousta. Začátek jícnu navazuje v krku na hltan a dále pokračuje hrudníkem k bránici. Po průchodu bránicí se napojuje na žaludek. Hlavním úkolem této trubice je vytvářet tzv. peristaltické pohyby, které posouvají potravu směrem k žaludku. Rakovina jícnu může postihnout tento významný orgán i bez varovných příznaků.

Nádor

Nádor je novotvar, který vzniká v důsledku změny genetického materiálu buňky, která tímto mění své přirozené chování. Nádor může být nezhoubný (benigní) a zhoubný (maligní). Nezhoubný nádor je takový, který roste pomalu, neprorůstá do svého okolí a nezakládá tzv. metastázy. To jsou druhotná nádorová ložiska různě vzdálená od hlavního nádoru. Nezhoubné nádory však mohou svojí velikostí utlačovat okolní orgány a narušit tak jejich funkci. Zhoubné nádory naproti tomu rostou velice rychle, prorůstají do svého okolí a ničí okolní tkáně. Jejich nebezpečí tkví ve tvorbě metastáz. Rakovina je onemocnění způsobené zhoubným nádorem, který je charakterizovaný nekontrolovatelným růstem a množením buněk.

Druhy rakoviny jícnu

Nádory jícnu se dělí na zhoubné (maligní), které představují rakovinu jícnu v pravém slova smyslu, a nezhoubné (benigní).

Nádory nezhoubné jsou neagresivní, neprorůstají do okolních struktur a nešíří se krví či mízou po těle. V jícnu vycházejí obvykle z buněk vnitřních vrstev jeho stěny. Patří mezi ně nádory z buněk vazivových, odborně fibrom, tukových, tedy lipom, a především z buněk hladké svaloviny, dříve leiomyom, dnes nazývaný spíše gastrointestinální stromální tumor. Nezhoubné nádory, které vyčnívají do vnitřku jícnu jsou adenomy, papilomy, či myxomy. Většina benigních nádorů zůstává bez významnějších projevů, proto k jejich odhalení dojde spíše náhodou při vyšetření rentgenovém či endoskopickém. Občas se však může vyskytnout i krvácení do trávicí soustavy či poruchy polykání.

Zhoubný nádor jícnu, odborně karcinom, je tvořen z epitelových buněk sliznice. V České republice tvoří 7 % všech nádorů trávicího ústrojí. Mnohem méně často se vyskytují maligní novotvary z jiného typu buněk, jako jsou lymfomy vyrůstající z mízních uzlin či sarkomy vyrůstající ze svaloviny. 

Histologické typy rakoviny jícnu 

Jak bylo zmíněno výše, za rakovinu jícnu je považován zhoubný druh nádoru jícnu.  Karcinomy se rozdělují na dva typy podle histologické stavby. Jsou to dlaždicobuněčný karcinom a adenokarcinom. 

  • Dlaždicobuněčný karcinom je vůbec nejčastější rakovinou jícnu na světě. Mezi nejvýznamnější rizikové faktory pro jeho vznik patří kouření, konzumace alkoholu, požívání horké a více kořeněné stravy.
  • Na zvýšení výskytu adenokarcinomu má největší podíl vzrůstající četnost onemocnění zvaného Barretův jícen. Při něm dochází ke změnám slizničního epitelu v dolní části jícnu následkem zánětlivého procesu způsobeného opakovaným drážděním žaludečními šťávami. Proto je i 90 % adenokarcinomů umístěno v dolní třetině jícnu.

Projevy rakoviny jícnu

Rakovina jícnu se v jejich počátcích většinou nijak neprojevuje, což vede k tomu, že je většina onemocnění diagnostikována v pokročilém stádiu. Přítomnost rakoviny jícnu se  začne typicky projevovat až ve chvíli, kdy prorůstá asi 2/3 obvodu jícnu, čímž dojde k jeho zúžení. Začne tak způsobovat poruchy polykání, bolestivé polykání, úbytek tělesné hmotnosti, regurgitace, tedy návrat žaludečního obsahu do jícnu. Dále se objevují pálivé bolesti za hrudní kostí, nevolnost slabost i obtížné dýchání. Naneštěstí jde o příznaky tzv. nespecifické. To znamená, že se mohou vyskytnout i u jiných onemocnění, například srdečního infarktu či zánětu jícnu.

Diagnostika rakoviny jícnu

K určení diagnózy rakoviny jícnu se používá především vyšetření endoskopické, které spočívá v zavedení ohebného hadicovitého přístroje ústy do jícnu, který má na svém konci kameru. Obraz se přenášen na monitor, který lékař sleduje a je schopen posoudit a odhalit případné změny na sliznici jícnu. Rovněž je možné při tomto vyšetření odebrat vzorky k histologickému vyšetření. Vzhledem ke skutečnosti, že zhoubné nádory mají tendenci prorůstat i do okolních struktur, je nezbytné pomocí ultrazvuku či CT určit rozsah tumoru a míru postižení okolí. CT se využívá i k odhalení případných dceřiných ložisek. Naneštěstí brzké metastazování mízní cestou je pro karcinom jícnu poměrně typické.

Léčba rakoviny jícnu

Menší nezhoubné nádory na sliznici je možné jednoduše odstranit endoskopicky. Při větších rozměrech nádoru je nutný chirurgický zákrok. Ten se uplatňuje i při léčbě rakoviny jícnu u jedinců bez metastáz a v celkově uspokojivém stavu. Během operace je odstraněn postižený úsek jícnu i s přilehlými mízními uzlinami. U adenokarcinomů je možné využít i tzv. neoadjuvantní chemoterapii, která se indikuje před operací. Způsobí zmenšení útvaru, jehož chirurgické odstranění je pak mnohem jednodušší. Podobný efekt má i radioterapie, tedy působení ionizujícím záření, u karcinomů dlaždicobuněčných. Bohužel méně než 50 % diagnostikovaných případů rakoviny jícnu je možné operovat, obvykle kvůli jejich pozdnímu odhalení. Nejdůležitější podíl na délce přežití nemocného má proto brzký záchyt tohoto onemocnění.

 

Vložit příspěvek:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.




Email