Roztroušená skleróza a její příznaky

16.4.2012 , Danica Deretić

roztrousena-skleroza-priznaky.jpg - kopie
roztrousena-skleroza-priznaky.jpg - kopie
Roztroušená skleróza je autoimunitní onemocnění nervového systému ne zcela známé příčiny. Při roztroušené skleróze dochází ke ztrátě myelinových pochev nervů, což se projeví jako tzv. ataky, charakteristické brněním končetin, slepotou, nebo ztrátou pohybu. V léčbě roztroušené sklerózy se užívají kortikosteroidy a interferon beta, přesto je však roztroušená skleróza nevyléčitelná. Průběh nemoci lze však zpomalit nebo na dlouho zastavit vhodnou léčbou.

Roztroušená skleróza a její příznaky

Roztroušená skleróza je chronické autoimunitní onemocnění nervového systému, které může postihnout jak mozek, tak míchu. Toto onemocnění postihuje především mladé dospělé, nejčastěji v rozmezí věku 20 až 40 let a přibližně dvakrát častěji jsou postiženy ženy. Existuje celá řada teorií ohledně vzniku roztroušené sklerózy, avšak žádná z nich se neukázala jako definitivní. Roztroušená skleróza je nevyléčitelné onemocnění, avšak pomocí správné medikace je možné zpomalit progresi onemocnění.

Mozek

Mozek a mícha se skládají z nervových buněk, tzv. neuronů, na kterých rozeznáváme tělo a dlouhý výběžek dosahující u některých buněk i víc jak 1 m. Tento výběžek má za úkol spojit tělo nervové buňky s jinou nervovou buňkou. Výběžky nervových buněk jsou obaleny bílou hmotou, označovanou jako myelinová pochva. Tato pochva neobaluje je po určitých vzdálenostech přerušena a tvoří se tak mezery. Mluvíme o tzv. Ranvierových zářezech. Protože neuron je buňka vedoucí elektrický proud, tyto zářezy jsou pro ni velmi důležité, jelikož zrychlují vedení nervových vzruchů. Roztroušená skleróza je onemocnění postihující tyto myelinové pochvy. Obaly neuronů jsou ničeny, a tím je výrazně zpomaleno až znemožněno vedení elektrického proudu po buňce.

Vznik roztroušené sklerózy

Roztroušená skleróza je autoimunitní onemocnění, což znamená, že se na vzniku výrazně podílí imunitní systém, který se obrátil proti buňkám vlastního těla. Konkrétně jsou buňky imunitního systému namířeny proti myelinovým pochvám, které obalují neurony v centrálním nervovém systému. Aktivovány jsou především T-lymfocyty, které vytvářejí chemické látky, přitahující do určitého místa mozku i další buňky jako jsou makrofágy. Tyto buňky vytvoří zánět a postupně dochází k destrukci myelinu. Po proběhlé atace choroby se postižená místa hojí nevodivým materiálem, takzvanou gliovou jizvou, skládající se z buněk, které mají v mozku funkci podpůrnou, ale už ne vodivou. Mozek a mícha přestává fungovat jako složitá komunikační síť a dochází k vnějším projevům nemoci.

Průběh roztroušené sklerózy

Roztroušená skleróza je onemocnění, které může mít velice různorodý průběh. Typicky tato choroba probíhá v atakách a remisích, tedy střídání období s příznaky a zdánlivého uzdravení. První ataka se může projevit určitými příznaky, které po čase odezní. Následuje pak období remise, kdy pacient nemá žádné obtíže, avšak onemocnění stále skrytě progreduje. Takových atak může pacient prodělat několik. Typicky se u pacienta kumulují zbytky klinických projevů a nedochází k úplné úpravě stavu. Postupně se klinické příznaky zhoršují a mluvíme tak o sekundárně progredientní fázi. V některých případech se může stát, že roztroušená skleróza probíhá pod obrazem tzv. primární progredientní formy, kdy již příznaky první ataky se neupravují a stav pacienta se pouze zhoršuje. Roztroušená skleróza je onemocnění nevyléčitelné a dochází k postupné invalidizaci a imobilizaci pacienta.

Příznaky roztroušené sklerózy

Klinické příznaky roztroušené sklerózy jsou různorodé avšak vychází z vícečetného poškození centrální nervové soustavy. Na počátku onemocnění se typicky objevuje optická retrobulbární neuritida, tedy zánět zrakového nervu, který se projeví jednostrannou poruchou zraku. Při očních pohybech může nemocný pociťovat bolest. Zrak se většinou upraví k normálu, ale může přetrvávat porucha barvocitu. Dále jsou časté projevy jako mravenčení horních i dolních končetin, ztráta citu, pacient si stěžuje na slabost jedné, či více končetin. Dalším typickým příznakem je postižení míchy, které se projevuje jako náhle vzniklá porucha hybnosti dolních končetin. Nemocný pociťuje slabost nebo neobratnost končetin, zvýšenou únavnost a nejistotu při chůzi. Pacient může trpět také závratěmi, dvojitým viděním, třesem horních končetin při zacílení pohybu a dostavují se i poruchy svěračů. Jedná se především o náhlé nucení k močení, kterému musí být okamžitě vyhověno. Později se rozvíjí inkontinence moče. Pacienti s roztroušenou sklerózou jsou sužováni i psychickými projevy, jako je deprese, někdy euforie a únava. Intelekt nebývá porušen.

Vývoj roztroušené sklerózy

Po prvních projevech roztroušené sklerózy je další vývoj tohoto onemocnění velice variabilní. Existují formy benigní, tedy lehké, kdy má pacient pouze lehké klinické příznaky a může být i po 20 letech mobilní. V případě těžších, tzv. maligních, forem se může stav pacienta horšit velice rychle a tak i po několika týdnech může být pacient zcela imobilní a upoután na invalidní vozík. Nejčastěji dochází k postupnému zhoršování motorické aktivity v průběhu několika let.

Diagnostika roztroušené sklerózy

Pro stanovení diagnózy roztroušené sklerózy je důležitý klinický obraz onemocnění a jeho průběh. Kritéria pro stanovení této diagnózy jsou alespoň dvě prodělané ataky a průkaz alespoň dvou různě lokalizovaných ložisek pomocí zobrazovacích metod. Nejdůležitější je využití magnetické rezonance mozku, která zobrazí oblasti destruovaného myelinu, které nazýváme plaky. Nezbytné je také vyšetření mozkomíšního moku, kde kromě zvýšeného množství bílkovin a bílých krvinek nacházíme i zvýšené protilátky frakce IgG. Mozkomíšní mok vyšetřujeme i pomocí tzv. elektroforézy, kde jsou příznačné tzv. oligoklonální proužky, což jsou protilátky produkované bílými krvinkami a jsou příznačné pro roztroušenou sklerózu.

Léčba roztroušené sklerózy

Roztroušená skleróza je nevyléčitelné onemocnění, jelikož není znám faktor, který celý patologický proces spouští. Je však možné tlumit a zpomalit průběh onemocnění. Léčbu roztroušené sklerózy lze rozdělit podle období kdy ji nasazujeme na léčbu v období ataky, prevenci relapsu a symptomatickou léčbu. Nezbytná jsou také režimová opatření.

Léčba roztroušené sklerózy v období ataky spočívá v nitrožilním podávání kortikosteroidů ve vysokých dávkách. Podává se nejčastěji látka zvaná methylprednisolon po dobu 5 dnů. V případě, že efekt není dostatečný, můžeme jednorázově aplikovat cyclofosfamid.

Prevence relapsu znamená oddálení další ataky a má tedy za cíl stabilizovat stav pacienta. K tomu se užívá tzv. interferon beta, který ovlivňuje imunitní systém pacienta. U pokročilých forem roztroušené sklerózy se používají kortikosteroidy a imunosupresiva, tedy léky tlumící funkci imunitního systému. Dlouhodobě užívané kortikosteroidy však mají řadu nežádoucích účinků, jako je peptický vřed, zvýšený krevní tlak, osteoporóza, přírůstek na váze, šedý a zelený zákal, nebo i postižení svalů.

Symptomatická léčba spočívá především v užívání myorelaxancií, které snižují svalové napětí. Dále se užívají léky k tlumení intenčního třesu, mravenčení, nutkání k močení a nezbytná je také rehabilitace.

Režimová opatření u roztroušené sklerózy spočívají v dodržování některých zásad. Je to především vyvarování se fyzické aktivity, či psychické zátěži a vzhledem k tomu, že ataku může vyvolat jakékoliv infekční onemocnění, je zapotřebí chránit se před nachlazením.

 

Vložit příspěvek:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.




Email