Lupénka - léčba

 Lupénka – léčba

Lupénka, odborně psoriasis vulgaris, je úporné a pro pacienta velmi nepříjemné kožní onemocnění, pro které je charakteristická tvorba odlupujících se kožních šupin na různých částech těla. Ačkoliv není životu nebezpečná, představuje lupénka pro pacienta výraznou zátěž, a to nejen po stránce zdravotní, ale především ho viditelně označuje a vyčleňuje ho ze zdravé populace. Proto je v zájmu každého pacienta, u kterého se lupénka objeví, aby spolupracoval s odborníkem a co nejdříve začal s léčbou.

Lokální léčba lupénky

Bohužel není v moci současné medicíny lupénku zcela vyléčit, přesto však existují některé léčebné metody, které ji dokážou utlumit natolik, aby pacient mohl provádět všechny běžné denní činnosti téměř bez omezení. Ve většině případů je dostatečná lokální léčba. Používají se různé masti a koupele, které obsahují látky odstraňující nánosy šupin z povrchu kůže. To pak umožňuje lepší průnik léčivých látek k poškozené tkáni a léčba lupénky je pak mnohem účinnější. Z léčiv se nejčastěji používají kortikosteroidy, jejichž hlavní funkcí je omezit škodlivou imunitní reakci v kůži. Právě autoimunitní reakce je totiž zodpovědná za zrychlené vyzrávání kožních buněk a za tvorbu a nadměrné odlupování kožních šupin. Kožní buňky totiž vyzrávají za normálních okolností u zdravého jedince kolem čtyř týdnů. V případě imunitní reakce u lupénky je tato doba výrazně zkrácena a to na pouhé čtyři dny. Tradiční lokální léčbou je natírání poškozených částí těla kamenouhelným dehtem nebo jemu podobným ditranolem. Nevýhodou této léčby lupénky je dočasné tmavé zabarvení kůže a zanechávání tmavých skvrn na oblečení a nábytku.

Léčba fototerapií

Další možností léčby lupénky je tzv. fototerapie, tedy léčba světlem. Je možné využít přirozené ultrafialové záření ze slunce, které je mnohem intenzivnější v přímořských oblastech a pacientům trpícím lupénkou se proto doporučuje pobývat nějaký čas u moře. Kromě toho se používají zdroje umělého ultrafialového záření typu B, neboli UVB, které proniká lépe než ultrafialové záření typu A, UVA, které se používá například v soláriích. Typ UVA je však v léčbě lupénky také možno využít, jenom je před zahájením ozařování nutné podat pacientovi speciální látky, které zvyšují citlivost kůže a zajistí záření lepší pronikavost. Těmto látkám se říká psoraleny a celá tato metoda fototerapie se nazývá PUVA.

Systémová léčba lupénky

Přibližně u čtvrtiny nemocných jsou však projevy lupénky natolik závažné, že běžná lokální léčba lupénky a fototerapie, ani jejich kombinace nejsou dostačující. Pak přichází na řadu systémová léčba, která využívá mnohem silnější látky tlumící imunitní reakce v kůži, než ty, které jsou užívány lokálně. Mezi tyto látky patří zejména metotrexát, cyklosporin a retinoidy. Nevýhodou těchto léčiv je však celá řada nežádoucích účinků, a proto je nutné po určité době látky vystřídat, aby škodlivé dopady na organismus byly co nejnižší. Výhodná je také kombinace systémové léčby a fototerapie, protože lze pro dosažení stejného účinku použít nižší dávky látek i menší množství záření, než kdyby byly obě metody používány odděleně.

Léčba lupénky jako tlumení příznaků

Jak již bylo řečeno, lupénka sice není vyléčitelná, lze ji však léčit a tlumit její příznaky. To je důležité jak pro zdravotní stav pacienta, tak pro jeho psychiku. Viditelné poškození kůže totiž může výrazně ovlivnit sociální život člověka, vyřadit ho tak ze společnosti. Proto není na škodu právě při tomto onemocnění konzultace s psychologem, který poradí, jak zvládnout toto a podobná viditelná kožní onemocnění, která mohou negativně ovlivňovat život jedince. Onemocnění jako lupénka ho totiž vyčleňuje ze skupiny zdravých lidí, a pokud se podaří ho odstranit, pocit izolace náhle mizí a pacientův zdravotní stav se mnohdy výrazně zlepší.