Herpes virus

Herpes virus

Herpes viry jsou hojně rozšířenou skupinou virů, které jsou velmi častými původci některých onemocnění lidí i zvířat. Viry jsou několik tisícin milimetru velké částice s velmi primitivní stavbou těla a zvláštním způsobem života. Aby se mohly rozmnožovat, musí napadnout živou buňku, přinutit ji, aby pro ně vyráběla stavební látky a zdroje energie a nakonec aktivují mechanismy, které ji zahubí. Z rozpadající se buňky se pak uvolní obrovské množství nových virů, které zaútočí na buňky v okolí, tímto způsobem dochází k šíření infekce. Herpes virus existuje v mnoha podobách, způsobuje rozdílné nemoci.

Onemocnění způsobená herpes viry

Vzhledem k tomu, že jsou herpes viry širokou skupinou virů, způsobují širokou škálu různě závažných onemocnění. Do skupiny herpes virů se řadí osm zástupců, z nichž každý je původcem jiného infekčního onemocnění.

Opar rtu

Opar rtu, odborně herpes labialis, je velice časté onemocnění postihující jedince jakéhokoliv věku, bez ohledu na pohlaví a rasu. Původcem oparu rtu je herpes simplex virus 1. typu (HSV I). Herpes viry obecně mají schopnost přetrvávat v těle po celý život v nervových uzlících. V případě tohoto viru to je v nervových uzlících hlavy a při snížení obranyschopnosti jedince tento vir „vycestuje" a působí typické projevy na rtu nebo také na nose.

• Pokud jde o projevy oparu rtu, nejprve se v oblasti rtu objeví nepříjemné pnutí a brnění a postupně se na povrchu objevují drobné nažloutlé vřídky obsahující hnis. Tyto vřídky později prasknou, jejich obsah vyteče ven a na jejich místě se vytvoří strup, který při otvírání úst popraská, často svědí nebo pálí a může také krvácet. Do dvou týdnů obvykle veškeré projevy zmizí, ale při oslabení organismu nebo i při fyzické nebo psychické zátěži se mohou znovu objevit.
• Přenosherpes simplex viru 1. typu se děje především blízkým kontaktem s nemocným. Přenos je možný slinami, slzami, kontaminovanými prsty, či předměty. Pacient je infekční především ve stádiu praskání puchýřků.
• Komplikace oparu rtu zahrnují zápal plic či jater. Může rovněž dojít k zánětlivému postižení oka, které se může vyvinout ve vznik rohovkového vředu. Nejtěžší komplikací oparu rtu je zánět mozku a mozkových blan.
• Léčba oparu rtu spočívá v lokální aplikaci tzv. antivirotik, tedy léků bojujících proti virům. Aplikují se především ve formě mastiček či gelů. Léčba tabletkami bývá určena především pacientům s defektem imunitního systému či opakujících se oparů rtů.

Genitální opar

Genitální opar je onemocněním především dospělého věku, jelikož jde o sexuálně přenosnou chorobu, je spojen se sexuální aktivitou. Genitální opar je vyvolán virem herpes simplex typu 2 a může se vyskytovat v oblasti genitálu, ale i konečníku, podbřišku či na hýždích.

• Projevy genitálního oparu se dostavují přibližně do týdne od pohlavního styku s nemocnou osobou. Projevuje se zarudnutím v místě vstupu infekce, svěděním a tvorbou puchýřků, které tvoří shluky. Puchýřky jsou naplněné nejprve čirou, poté zkalenou tekutinou, která je vysoce infekční. Pokud tyto puchýřky prasknou, dochází snadno k přenosu infekce.
• Přenos genitálního oparu se uskutečňuje především pohlavním stykem. Rovněž je možný přenos poraněnou pokožkou, orálním stykem, či jinými praktikami. Také je možný přenos nákazy kontaminovanými prsty či předměty. Pokud genitálním oparem trpí těhotná žena, novorozenec je ohrožen přenosem infekce při průchodu porodními cestami.
• Komplikace genitálního oparu zahrnují záněty pochvy u žen či žaludu u mužů, bolestivé močení či vyprazdňování. Nejtěžší komplikací je zánět mozkových blan či zánět mozku.
• Léčba genitálního oparu spočívá v užívání antivirotik, nejlépe formou tabletek, jelikož lokální léčba mastičkami není vždy účinná. Nejdůležitějším aspektem léčby genitálního oparu je včasné zahájení léčby. U těhotných žen se na počátku těhotenství provádějí testy na přítomnost viru v organismu ženy. Pokud se prokáže jeho přítomnost, je vhodné podávat antivirotika až po 36. týden těhotenství jako prevence proti propuknuti příznaku a nutnosti porodu císařským řezem.

Plané neštovice

Plané neštovice jsou dětským onemocněním, které vyvolává tzv. Varicella zoster virus patřící mezi herpes viry. Jde o onemocnění postihující především jedince předškolního a mladšího školního věku.

• Příznaky planých neštovic jsou pro toto onemocnění typické. Na počátku se objevují nespecifické příznaky jako bolest hlavy či zvýšená teplota. Poté dochází k rozsevu drobných zarudlých pupínků především na hlavě a trupu. Během několika hodin se z nich stávají puchýřky, které postupně praskají a silně svědí. Po zaschnutí prasklých puchýřků dochází ke tvorbě strupů. Po odeznění příznaků se virus z organismu neztratí, ale přežívá v nervové tkáni a v období oslabení organismu může být znovu probuzen, což vede ke vzniku pásového oparu.
• Přenos planých neštovic je především kapénkový, tedy při kýchání či kašlání nemocného jedince. Ten je považován za infekčního již 2 dny před rozsevem puchýřků. Proto bychom měli přímý kontakt s nemocnými omezit, případně zcela vyloučit.
• Mezi komplikace planých neštovic zařazujeme druhotnou bakteriální infekci puchýřků, nejčastěji v důsledku škrábání. Kromě kůže se mohou plané neštovice objevit i v dutině ústní, na sliznicích a může vznikat zápal plic, postižení kloubů, postižení jater či krvácivé projevy. Nejzávažnější komplikací je však herpetická meningoencefalitida, tedy zánět mozku a mozkových blan.
• Léčba planých neštovic spočívá především v tlumení příznaků. Podávají se léky na snížení horečky a v dnešní době se od ošetřování puchýřků pudrem ustupuje pro pravděpodobně lepší hojení.

Mononukleóza

Mononukleóza je infekční onemocnění vyskytující se v dětství a rané dospělosti a je vyvolané virem Epstein-Barrové či Cytomegalovirem. Někdy se také nazývá "nemoc z líbání" jelikož se nejčastěji přenáší na okolí právě tímto způsobem. U dospělých jedinců není onemocnění vyloučeno, mívá však těžší průběh. Mononukleóza je onemocnění, které má podobné projevy jako běžná angína, ale její důsledky jsou mnohem závažnější. Proto je zapotřebí tato dvě onemocnění od sebe odlišit.

• Projevy mononukleózy zahrnují především dlouhodobou únavu, horečku a bolesti v krku. Brzy dochází ke zduření krčních mízních uzlin, stejně jako u angíny se objevuje bílý povlak na krčních mandlích a objevují se obtíže s polykáním. Nemocný se více potí a trpí bolestmi hlavy a svalů. Dalším typickým příznakem mononukleózy, který se však nemusí vyskytovat u všech pacientů, je zvětšení jater projevující se pocitem tlaku v pravém podžebří. Podobně může být zvětšená také slezina, tlak je pak vnímán na levé straně trupu.
• Přenos mononukleózy se uskutečňuje především slinami, nejčastěji při líbaní nebo skrze infikované předměty. Zda se nemoc projeví, záleží především na aktuálním stavu organismu. Jako každá choroba i mononukleóza ohrožuje více jedince s oslabenou obranyschopností, vystavené stresu, chronicky unavené nebo prodělávající jiné onemocnění.
• Mezi hlavní komplikace mononukleózy patří poškození jater, které může významně snížit jejich funkci a někdy přechází ve žloutenku. Rovněž může dojít k protržení sleziny, snížení počtu červených a bílých krvinek nebo k postižení srdce. Dále může dojít k útlaku dýchacích cest zvětšenými krčními uzlinami a k potížím s dýcháním nebo k zánětu mozkových blan.
• Léčba mononukleózy je konzervativní a spočívá především v klidu na lůžku, omezení fyzické aktivity, speciální dietě s omezením živočišných tuků a naopak dostatečným množstvím uhlohydrátů. Vhodné jsou lehké, dobře stravitelné pokrmy a pro obnovu funkce jater se pacientům doporučuje pít bylinné čaje. Dále je nutné tlumit doprovodné příznaky, především snižovat horečku a v případě potřeby používat doplňky stravy pro snížení únavy. Velmi důležitou součástí léčebného režimu, která platí i pro období přibližně 6 měsíců po vyléčení, je omezení kontaktních sportů a rizikových pohybových aktivit. Zvětšená játra a slezina totiž těsněji přiléhají na kostru a jsou mnohem náchylnější k prasknutí.

Šestá nemoc

Šestá nemoc je infekčním onemocněním starších kojenců a batolat, jejímž původcem je herpes virus, zvaný HHV6. Přestože je šestá nemoc vysoce nakažlivá, není zpravidla nijak nebezpečná a ve většině případů proběhne bez závažnějších komplikací.

• Šestá nemoc se projevuje vysokými horečkami dosahujícími až 40 °C, podrážděností, nespavostí, nechutenstvím, kašlem a rýmou. U některých dětí dochází navíc ke zduření uzlin v oblasti hlavy a krku. Později jsou tyto příznaky vystřídány červenou vyrážkou, která je lokalizovaná především na trupu a odtud se může šířit na paže, nohy a na krk. Tato vyrážka je nesvědivá. Na rozdíl od velmi podobné páté nemoci se však kožní projevy nevyskytují na hlavě.
• Přenos šesté nemoci se uskutečňuje nejčastěji přímým kontaktem s nemocným nebo drobnými kapičkami slin od rodinných příslušníků, méně často pak vzduchem.
• Komplikace šesté nemoci jsou pro děti značně nebezpečné. Nejčastější komplikací bývají febrilní křeče, tedy svalové křeče způsobené vysokou teplotou. Tyto křeče mohou vést k poruchám dýchání a mohlo by tím dojít až k udušení dítěte. Vzácně se může objevit aseptická meningitida, infekční mononukleóze podobný syndrom, krevní zhoubná onemocnění, záněty jater či mozkových blan.
• Léčba šesté nemoci spočívá v tlumení doprovodných příznaků onemocnění a není zaměřena na samotnou jeho příčinu. Podávají se přípravky pro snížení teploty zvané antipyretika a při vysokých horečkách se doporučují také chladivé zábaly. Jelikož vyrážka u šesté nemoci nesvědí, není nutné podávat žádné masti či krémy. Velmi důležitý je dostatečný příjem tekutin, klid na lůžku a izolace od ostatních dětí až do vymizení kožních příznaků. Při vzniku febrilních křečí jsou na místě studené zábaly, větší dávky antipyretik a na doporučení lékaře také diazepam jako prevence.

Kaposiho sarkom

Kaposiho sarkom je nádorové onemocnění, které způsobuje zástupce herpes virů, tzv. HHV8. Toto onemocnění propuká u osob s poruchou imunitního systému, často například u HIV pozitivních pacientů. Kaposiho sarkom se nejčastěji objevuje na kůži, sliznicích dutiny ústní nebo na orgánech.

• Kaposiho sarkom se projevuje jako nebolestivé zarudlé až nafialovělé skvrny, které vystupují nad úroveň kůže. Často se nacházejí v oblastech kotníků a bérců. V těžších případech se objevují i na trupu. Pokud se vyskytuje v orgánech trávicího traktu či v plicích, pak se projevuje krvavými průjmy a kašlem s příměsí krve.
• Léčba Kaposiho sarkomu je velice obtížná. Menší počet ložisek, která jsou uložena povrchově, se může chirurgicky odstranit. V případě lézí v orgánech se nasazuje chemoterapie.