Syfilis

Syfilis

Syfilis, jinými názvy příjice nebo lues, je chronické nakažlivé onemocnění, jehož původcem je bakterie s názvem Treponema pallium. Přenáší se většinou pohlavním stykem, ale také z matky na plod. Méně často je možné se nakazit i ve snížených hygienických podmínkách. Treponema pallidum se tedy nejčastěji dostává do našeho organismu během sexuálního styku. Vstupní branou může být kůže nebo sliznice, nejčastěji v oblasti pohlavních orgánů nebo úst. Syfilis probíhá v několika vývojových stádiích a již od počátku má systémový charakter, což znamená, že může postihnout kteroukoliv tkáň či orgán v těle. Syfilis se projevuje různými příznaky a má schopnost napodobovat různá onemocnění.

Historie syfilis

Nejstarší zmínky o syfilis se nacházejí ve sbírce čínských medicínských spisů z roku 2637 před naším letopočtem. Nejen že Číňané přispěli s důležitými klinickými příznaky choroby, ale také přišli s prvním účinným lékem na syfilis, rtutí. Existuje také hypotéza, že syfilis byla do Evropy přivezen Kolumbovými lodníky z nově objevené Ameriky roku 1492. Avšak tato hypotéza byla vyvrácena fakty, že již před objevením Ameriky byla syfilis známá v Německu od roku 1472. Mezi známé osoby pravděpodobně nakažené syfilis patří i sám Kolumbus. Zmínky jsou i o císaři Gaiovi Augustu Germanikovi, anglickém králi Jindřichu VIII., jehož děti Mary Tudorovna a syn Edward II. měli vrozenou formu syfilis, dále Kateřina Veliká v Rusku, spolu se synem Pavlem I. či Ludwig van Beethoven a Paul Gauguin.

Stádia onemocnění syfilis

Onemocnění u nakažených jedinců probíhá v několika stádiích. Často bývají příznaky choroby atypické, v podobě léčbě odolných vředů, prolínání jednotlivých stádií či falešně negativních testů.

Primární stádium syfilis

V 1. stádiu syfilis dochází v místě vstupu bakterie k tvorbě tzv. tvrdého vředu a ke zduření přilehlých mízních uzlin. Vřed vzniká po přibližně třech týdnech po nákaze a je nebolestivý, hladký a lesklý. Nejčastěji se objevuje v okolí pohlavních orgánů, u mužů na penisu, v ústí močové trubice nebo na vnitřní straně předkožky naléhající na penis, u žen na velkých či malých stydkých pyscích, poštěváčku nebo na děložním krčku. Dále se pak může vyskytovat v okolí konečníku, kde je často považována za pouhé hemoroidy, úst nebo na prsních bradavkách. Nemocní ho mohou často přehlédnout. Pokud se tak stane a nezačne se s léčbou, vřed po nějaké době sám zmizí, nezanechá po sobě žádnou jizvu, a choroba přejde do druhého stádia.

Sekundární stádium syfilis

Druhé stádium syfilis vzniká několik měsíců po nákaze. Pomnožené bakterie se prostřednictvím krevního oběhu rozšíří do celého těla. Toto stádium může být u nemocných provázeno zvýšenou únavou, bolestmi hlavy, horečkou, škrábáním v krku, bolestmi kloubů nebo poruchami růstu vlasů. Pro 2. stádium jsou typické velmi pestré změny na kůži a sliznicích. Může se vyskytnout vyrážka po celém těle, různé typy „pupínků", které nesvědí ani nebolí a často se vyskytují ve skupinkách. Mohou se objevit i tzv. condyloma lata neboli mokvavé pláty. Většinou vznikají v místech kolem konečníku, šourku nebo vulvy, což je souhrnné označení pro zevní ženské pohlavní orgány. Jedná se o růžová ložiska, která jsou pokrytá šedým páchnoucím povlakem, a jsou velmi nakažlivá. Druhé stádium syfilis trvá 2- 3 roky. Pokud se nemocný nezačne léčit ani v tomto stádiu, projevy choroby postupně mizí, a po čase přechází do 3. stádia.

Terciární stádium syfilis

Třetí stádium syfilis se může vyvíjet i několik desítek let. Dochází k poškození vnitřních orgánů, které později může vést až ke smrti. Závažné je poškození oběhového systému, hlavně pak srdečnice čili aorty, která snadněji praská a může způsobit smrt. Důsledky onemocnění jsou patrné i na nervovém systému, postižen bývá mozek a mícha. Poškození zadní části míchy, nazývané také jako tabes dorsalis, se projevuje poruchami hybnosti a citlivosti. Při poškození mozku, tzv. progresivní paralýze, dochází k narůstající demenci, poruchám řeči až úplnému rozkladu osobnosti. Ve třetím stádiu syfilis vznikají také typické útvary pod kůží zvané gummata. Kůže nad nimi je červená, po čase se rozpadá a jejich obsah, žlutavá tekutina, se vylévá na povrch. Po zhojení gummat vznikají hladké bílé jizvy.

Diagnostika syfilis

Diagnostika syfilis se opírá o sérologické vyšetření krve nebo mozkomíšního moku. Dále je možné mikroskopické vyšetření původce choroby odběrem vzorku prvotního vředu nebo vyrážky v ústech.

Léčba syfilis

Léčba syfilis probíhá na dermatovenerologickém oddělení za pomocí antibiotik, nejčastěji penicilinů, které by měl pacientovi předepsat odborný lékař. V případě přecitlivělosti na penicilin se využívá tetracyklin. Pokud se s léčbou syfilis začne brzo, nejlépe v prvním popřípadě ve druhém stádiu, výsledky jsou dobré. Proto je potřeba navštívit lékaře včas.

Cílem léčby syfilidy je uzdravení pacienta. Hlavním požadavkem pro dosažení tohoto cíle je stálost hladiny penicilinu po celou dobu léčby. Životní cyklus treponemy je 33 hodin a chceme-li, aby se nemocný spolehlivě vyléčil musíme tento čas výrazně překročit. Důvodem je fakt, že k likvidaci treponemat  v krvi dochází poměrně rychle, ale v ostatních tkáních to může trvat výrazně déle, obzvláště v lymfatickém a nervovém systému. V léčbě dáváme přednost lékům podávaným injekčně. 

Prognóza syfilis

Po ukončení léčby syfilidy nemůžeme s jistotou prohlásit, že došlo ke zničení všech vyvolavatelů onemocnění. Důvodů je několik, kvůli nedodržování léčby mohlo dojít k poklesu hladiny penicilinu. Hypoteticky mohlo dojít k rozvoji rezistence na antibiotika. Další možností je fenomén, který se označuje jako „rychlá exkrece penicilinu“, kdy dochází k rychlejšímu vylučování penicilinu. Dodnes není ale rozhodnuto, zdali přetrvávající pozitivní sérologické testy indikují přítomnost treponemat ve skrytých ložiscích, nebo představují pouze přetrvávání produkce protilátek. Obecně lze říci, že citlivost treponemat na penicilin je vysoká a penicilin je účinným lékem. 

Prevence syfilis

Syfilis patří stejně jako kapavka nebo AIDS k pohlavně přenosným nemocem. Proto je její nejlepší prevencí bezpečný sex a při styku s neznámými sexuálními partnery používání kondomu. Ten může výrazně snížit riziko přenosu onemocnění.