Žloutenka typu B

Žloutenka typu B

Onemocnění žloutenkou typu B je způsobeno virem zkráceně označovaným jako HBV. Postihuje jaterní buňky, ve kterých se množí a způsobuje infekční zánět jater, tedy virovou hepatitidu B. Játra jsou životně důležitým orgánem, který zajišťuje nepřetržitou tvorbu, zpracovávání a vylučování řady důležitých látek. Poškození jaterní tkáně vyvolá příznaky, které často nebývají typickými právě pro postižení zmiňovaného orgánu.

Proč žloutenka?

Krev se skládá z řady buněk. Jedny z nich jsou i červené krvinky. Jsou "vybaveny" červeným krevním barvivem, které je při pravidelné obměně červených krvinek zpracováváno právě v játrech. Při postižení tohoto orgánu je zpracování nedokonalé a dochází k hromadění žlutého krevního barviva (bilirubinu) jako "odpadní" látky červených krvinek. Rozvíjí se pak obecný příznak postižení jater, a to žloutenka, tedy žlutá barva očního bělima spolu s nažloutlým zbarvením kůže. To ovšem není zdaleka vždy spolehlivým ukazatelem postižení právě a pouze jater, jelikož může doprovázet například i onemocnění krve bez jakéhokoliv poškození jaterní tkáně.

Vznik žloutenky typu B

Žloutenka typu B je zánětlivým onemocněním jater, které vzniká napadením jaterních buněk virem. K nákaze dochází od nemocného člověka zejména krví, pohlavním stykem, ale i během porodu z matky na dítě. Žloutenka typu B se přenáší i sdílením holicích strojků s nakaženou osobou či u narkomanů sdílením injekčních jehel. Možnost nákazy cestou krevní transfuze je v současné době minimální, a to vlivem přísných kontrol dárců a posléze krve samotné. Virus proniká do jaterních buněk hostitele. Proti viru jsou namířeny buňky imunitního systému, které společně s virem ničí i samotnou jaterní buňku.

Typy a příznaky žloutenky typu B

Žloutenka typu B patří mezi závažná virová onemocnění, která mohou mít fatální důsledky. Udává se, že až 5 % populace je nositelem viru zodpovědného za vznik tohoto onemocnění. V závislosti na trvání onemocnění rozlišujeme dva typy onemocnění, akutní a chronické.

Akutní žloutenka typu B

Akutní forma žloutenky typu B může probíhat bezpříznakově, nebo jsou projevy podobné chřipce či onemocnění trávicího ústrojí. Akutní žloutenka typu B se ve svém rozvinutém stavu ohlásí horečkami, nevolností, zvracením, nechutí k jídlu, bolestmi svalů a kloubů, žlutým zbarvením kůže, očního bělma a sliznice dutiny ústní. Jde o onemocnění, které se pod dohledem lékaře po několika týdnech zpravidla samovolně vyléčí. K tomuto vyléčení dojde přibližně u 90 % dospělých. U zbylých 10 % nedojde do 6 měsíců k vyloučení viru z organismu a onemocnění se stane dlouhodobým, tzv. chronickým.

Chronická žloutenka typu B

Chronická žloutenka typu B vzniká v případě, že akutní hepatitida B nebyla doléčena a pacient není schopen se zbavit viru. V rámci chronické žloutenky typu B rozlišujeme dvě formy:

• Perzistující heptatitida je forma, kdy pacient není infekční, má pouze mírné klinické příznaky a lehce zvýšené jaterní testy.
• Agresivní hepatitida je forma kdy se virus stále množí v krvi, pacient je tedy infekční, má zhoršené jaterní funkce, těžké klinické příznaky a prognóza je velice vážná. 

Komplikace žloutenky typu B

Akutní forma žloutenky typu B zpravidla nevede k významnějším komplikacím. Ve většině případů se vyléčí spontánně pouhou úpravou režimu a dietou. Ovšem chronická forma žloutenky typu B je mnohem závažnější onemocnění s řadou komplikací. Těmi jsou fulminantní hepatitida, jaterní cirhóza a hepatocelulární karcinom, čili zhoubný nádor jater.

Diagnostika žloutenky typu B

Diagnostika žloutenky typu B je velice náročná, jelikož příznaky připomínají i jiná, ne tolik závažná onemocnění. Navíc je těžko odlišitelná od jiných typů žloutenek. Proto nelze spoléhat na klinické příznaky. Základní metodou je odběr krve se zaměřením na přítomnost viru a specifických protilátek, tedy protilátek proti původcům onemocnění.

Léčba žloutenky typu B

Při akutním onemocnění žloutenkou typu B není nutné pacienta hospitalizovat v nemocnici. Pacient však musí dodržovat přísnou dietu a klid na lůžku. Dieta spočívá v omezení příjmu tuků a zvýšeném příjmu bílkovin a cukrů. Cílem léčby chronické žloutenky typu B je prodloužit délku a zlepšit kvalitu života. V léčbě jsou užívány tzv. interferony, tedy léky tlumící množení viru v játrech. Dále syntetická antivirotika, tedy léky, které destruují přítomné viry. V případě, že žloutenka typu B přejde do jaterní cirhózy, je jedinou možnou léčbou transplantace jater.

Očkování proti žloutence typu B

Očkování proti viru hepatitidy B je nejlepší metodou předcházení vzniku nákazy. V současné době je povinně očkován každý novorozenec v rámci očkovacího kalendáře. V současné době jsou k dispozici očkovací látky kombinované, tedy proti virové hepatitidě A i B. Jde o tři dávky aplikované po měsíční a půlroční pauze.