Rasca, koriandr a křen

Kmín kořenný

Kmín je koření a léčivka známá od doby kamenné. V antice se věřilo, že kmín díky své aromatické vůni chrání lidi před zlými kouzly. Důležitou složkou srpečkovitého koření jsou silice a mastné kyseliny. Zvyšuje chuť k jídlu, tlumí plynatost a nadýmání, má protikřečové účinky na trávicí trakt. Doporučuje se kojícím ženám, protože podporuje tvorbu a vylučování mateřského mléka. Jeho použití je široké. Dáváme ho do polévek, chleba a slaného pečiva, salátů, luštěninových, zeleninových a houbových pokrmů, k rybám, na brambory, do pomazánek z tvarohu, do omáček.

Koriandr setý

Koriandr patří k nejznámějším a nejpopulárnějším bylinkám na celém světě. Listy se používají hlavně na Středním východě, ve Španělsku, Portugalsku, ale i v Mexiku. V severní Evropě se koření kerblík, (tedy plody) přidává do džinu a likérů, do džemů. Koriandr je prastaré koření. Semínka se našla v hrobech egyptských faraonů, píše se o něm v egyptských papyrech a sanskrtských spisech, v Bibli je přirovnáván k "maně" – (strava židů na poušti při útěku z Egypta) a je součástí ,,maroru", hořkých bylin podávaných při slavnostní večeři první den svátku Pesach, svátků "nekvašeného chleba". Tyto svátky slaví Židé na oslavu vyvedení jejich národa z egyptského otroctví a na připomínku hořkého života v otroctví. K tomu právě slouží hořké byliny. Je to například salát, křen a koriandr. Římská armáda na svých vítězných taženích při získávání nových území a rozšiřování říše římské dostávala chléb balený do koriandrových listů. Chléb se nekazil, neplesnivěl díky obsahu antiseptických látek v této bylince. Hlavní účinnou složkou listů i plodů je vitamín C, třísloviny, pektin a sacharidy. Olej lisovaný ze semen koriandru má antibakteriální účinky. Bylinka koriandr zmírňuje nadýmání, má protikřečové účinky a podporuje trávení. Jeho použití je velmi široké. Plody jsou součástí mnoha kořeninových směsí (mexických, kari, barbecue), používají se do nálevů na zeleninu, ale i do uzenin, perníků, omáček a likérů. Listy se přidávají do salátů, na rožněné maso, do rajčatových omáček a polévek.

Křen selský

Křen má rovněž místo mezi nejstaršími rostlinami používanými v kuchyni i jako léčivky. Do střední Evropy jej pravděpodobně přinesli Slované v době stěhování národů (6. století). První zmínky o něm najdeme v herbáři abatyše Hildegardy. Z rostliny se používá silně aromatický kořen. Kořen má vysoký obsah vitamínu C (50 mg ve 100 g kořene), dále obsahuje  provitamín A, železo, hořčík, draslík, vápník a fosfor, sacharidy, enzymy a látky antiseptické. V lidovém léčitelství se používal jako afrodiziakum. Má desinfekční účinek, a to zevně i vnitřně. Zvyšuje sekreci trávicích šťáv, je močopudný, pomáhá při odkašlávání.  Odedávna je známý jeho účinek na bolavé klouby, prokrvováním bolavých míst zmírňuje bolest. Babky kořenářky z něj připravovaly placky, které se přikládaly na bolavá místa. Placky se dělaly ze strouhaného křenu, sádla a hladké mouky. Křen je výborný nastrouhaný s jablky jako příloha k vařenému masu a uzeninám, používá se k přípravě polévek (zabíjačkový vývar), omáček, k rybám, do kysaného zelí, okurek. Do křenových listů se dříve balilo máslo, aby déle vydrželo čerstvé, křenová semínka se přidávají do hořčice.