prim. MUDr. Bohumil Zálešák, Ph.D.

Pane doktore, kromě funkce primáře Oddělení plastické chirurgie Fakultní nemocnice Olomouc jste také místopředsedou Společnosti plastické chirurgie České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Mohl byste prosím čtenářům vysvětlit, co je náplní tohoto oboru?

Plastická chirurgie je obor, který se zabývá hlavně rekonstrukčními výkony, a to na celém těle. Veřejnost má však zkreslené představy o tom, co vlastně plastická chirurgie dělá. Domnívám se, že je to v důsledku obrovské medializace, která staví do popředí pouze jednu část našeho oboru, a to estetickou chirurgii. Je to dáno tím, že právě estetická chirurgie generuje ty poměrně velké zisky, i když nejsou zdaleka tak velké, jak se veřejnost domnívá. A tyto zisky mohou onu medializaci zaplatit.

Vraťme se tedy zpět k rekonstrukční chirurgii. Jak vznikla a čím konkrétně se zabývá?

Plastická chirurgie je tedy rekonstrukční obor, který vznikl někdy v druhé polovině 19. století. Největšího rozvoje došel v období dvou světových válek, a to v reakci na vzrůstající potřebu zachraňovat pacienty s obrovskými devastujícími válečnými poraněními. Nejdříve se jednalo hlavně o obličejovou chirurgii a chirurgii ruky, protože právě tyto části těla byly často vážně poraněny. Další velký skok učinila plastická chirurgie v 70. letech, kdy došlo k rozvoji mikrochirurgie. Typickým výkonem byly různé lalokové výkony, kdy došlo k odběru tkáně s přesně definovaným cévním zásobením z jedné části těla, a tato tkáň byla přenesena na jinou část těla, kde došlo k opětovnému napojení cév. To umožnilo omezit mnoha etapové operační výkony, které pacienty neúměrně zatěžovaly a neměly zdaleka ideální výsledky. Tyto výkony používáme i dnes, v kombinaci s velkou škálou mikrochirurgických technik. Věnujeme se například i replantacím končetin po úrazech, pečujeme o pacienty, kteří potřebují rekonstrukční výkony po operacích nádorů, atd.

To je tedy rekonstrukční chirurgie. Zaměříme-li se na estetickou chirurgii a na výkony, které jsou na veřejnosti běžně známé – plastiky prsou, břicha, nebo různé estetické výkony v oblasti obličeje, kdo tyto výkony běžně provádí?

Ve většině případů provádějí tyto výkony plastičtí chirurgové, ale vidina „velkého zisku" tam láká i lékaře z jiných oborů. Ve světě je běžné, že plastiky nosu provádějí plastičtí chirurgové a otorinolaryngologové, plastiky víček zase plastičtí chirurgové a oční lékaři. Plyne to z toho, že tito lékaři mají dokonalou anatomickou znalost tohoto prostředí a mají dostatečné množství zkušeností. My jsme dnes bohužel svědky toho, že tyto výkony provádějí i lidé, kteří konkrétně v této oblasti nemají dostatečné množství zkušeností, například někteří všeobecní chirurgové, ale i zástupci jiných specializací. Vzhledem k nedostatku zkušeností je typické, že tito lékaři nejsou schopni včas rozpoznat a řešit komplikace, které mohou nastat.

A to jsou třeba které komplikace?

Těch je celá řada. U operací víček, například, může dojít k poškození rohovky, krvácení za oční bulbus, atd. Klíčové je přitom, jak jsem již uvedl, včasné rozpoznání komplikace a její efektivní řešení. A tady zkušenost a erudici ničím nenahradíte.

Dá se říct, že to může mít vliv i na estetický výstup operace?

Estetický výsledek operace je samozřejmě tím vyšší, čím je operatér zkušenější, to je mimo jakoukoliv pochybnost. Když lékař provádí jakýkoliv výkon na základě toho, že ho nastuduje v knize, tak výsledek nemusí být optimální.

Ideální by tedy bylo, kdyby každý takový výkon prováděl plastický chirurg. Kde se plastičtí chirurgové berou. Je složité stát se v České republice plastickým chirurgem?

Je to nesmírně složité. Dříve tomu předcházela atestace z všeobecné chirurgie. Dnes lékaři absolvují dvouletý, tzv. společný chirurgický kmen a poté čtyřletou specializační přípravu v plastické chirurgii. Ta zahrnuje trénink v oblasti vrozených vad, popálenin, chirurgii ruky, mikrochirurgie. Dále se účastní multioborových výkonů, kdy se třeba některé nádory obličeje operují ve spolupráci plastických chirurgů, neurochirurgů a dalších specialistů, kdy po odstranění tumoru dochází k velké devastaci tkání, které je nutné rekonstruovat tak, aby byl život pro pacienta nadále únosný po stránce nejen zdravotní, ale i společenské.

Po takové přípravě by měl být tedy lékař připraven nejen na provádění rekonstrukčních výkonů, ale také na výkony estetické. Přesto, když se někdo rozhodne se věnovat pouze rekonstrukční chirurgii, jak vypadá ohodnocení takových lékařů?

Existují tři typy plastických chirurgů. Plastičtí chirurgové věnující se pouze rekonstrukčním operacím jsou dnes v podstatě vymírajícím druhem.  Většina plastických chirurgů kombinuje rekonstrukční a estetické výkony. No a potom jsou ti, kteří dělají pouze estetické komerční výkony, ti jsou však pro rekonstrukční chirurgii ztraceni. Tak je to všude na světě. Jejich hodnocení se odvíjí od nemocničních „tabulek", takže si dokážete představit, jak to asi vypadá. Jako příklad poslouží třeba replantace ruky (opětovné připojení ruky k tělu po její předchozí ztrátě, pozn. redakce), což je zhruba sedmihodinová operace v týmu pěti lidí, za který pojišťovna nemocnici se vším všudy zaplatí 17 tisíc korun! Z toho se musí zaplatit naprosto vše – materiál, práce zdravotníků, elektřina na sále, atd. U oboustranné rekonstrukce prsu po ablaci (chirurgické odstranění prsu, pozn. redakce) za použití laloku z břicha – což je devítihodinová operace – se dostáváme na platbu kolem 20 tisíc, opět se vším všudy. To je naprosto pokřivené a hlavně zcela neudržitelné. V podstatě poskytujeme péči za peníze, které nepokryjí náklady. Zdůrazňuji, že se bavíme o nemocniční péči. No, a z těchto peněz jsou tedy lékaři placeni. To znamená, že fakultní nemocnice musí tyto výkony dotovat ze svého.

Co s tím dá tedy dělat? Jak upravit systém tak, aby byl nastaven více ve prospěch život a zdraví zachraňujícím výkonům?

Je potřeba zcela změnit systém zdravotnictví a plateb v něm. Je ale otázka, jestli za situace, kdy poskytujeme špičkovou péči za relativně malé peníze, to vůbec někdo chce měnit. Nicméně se o tomto problému začíná mluvit, což je první krok na cestě, po které je potřeba se vydat. Já si myslím, že se to změní. Je zajímavé, že třeba v USA, si rekonstrukční chirurg ve státní nemocnici vydělá to, co estetický chirurg v soukromé praxi. Estetický chirurg však dosáhne těchto peněz za nesrovnatelně menší množství práce. Nepracuje zdaleka každý den, neslouží.

Když se vrátíme zpět k estetickým výkonům a lékařům, kteří je provádí. Jak může klient či pacient poznat, že lékař, na kterého se obrátí, má patřičnou kvalifikaci?

Pacient v tom má velice ztíženou pozici. Pacient totiž žije v určitém domnění, že to někdo hlídá.  Buď že to hlídá zákon, Lékařská komora, pojišťovna, nebo někdo jiný. To ale platí pouze v oblasti, kde je péče hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Tam kompetenci nutnou k provádění výkonu hlídá pojišťovna, protože ta péči hradí. Jakmile se dostaneme do situace, kdy pojišťovna neplatí, a dochází ke vzniku smluvního vztahu mezi pacientem a zdravotnickým zařízením či lékařem, tak tato dozorčí funkce pojišťovny odpadá. Potom záleží jen na tom, zda li pacient souhlasí s tím, že daný výkon provede konkrétní lékař, nebo ne. Lidé se potom setkávají s reklamami typu: Provádíme veškeré výkony plastické chirurgie. To ale neznamená, že je daný lékař atestovaný plastický chirurg.

Jak se tedy ujistit, že je lékař atestovaný v oboru plastická chirurgie?

Na webových stránkách Společnosti plastické chirurgie je seznam členů naší společnosti, a členem této společnosti nemůže být nikdo, kdo není atestovaným plastickým chirurgem. Existují nepochybně i atestovaní plastičtí chirurgové, kteří nejsou členy společnosti, například proto, že mají slovenské občanství.

Když má pacient pochybnosti o tom, kdo mu bude zákrok provádět, může se na vás jako na představitele Společnosti plastické chirurgie obrátit?

Samozřejmě, my tento servis poskytujeme na dotaz všem občanům ČR i zahraničním zájemcům. Základním předpokladem však je, aby se o tyto věci pacienti vůbec zajímali.  V současné době probíhají jednání, která by měla situaci vyjasnit. Snad bude přijata norma, která přesně upraví, kdo může provádět jaké výkony, a to ve všech oborech medicíny. Situace je totiž natolik paradoxní, že když se já rozhodnu, že provedu nějaký třeba kardiochirurgický výkon – což je naprosto absurdní – tak neexistuje zákon, který by mi v tom zabránil.

V kvantu práce, které máte – vedete velké oddělení, operujete, učíte, přednášíte – máte Vy sám čas na provádění estetických zákroků?

Jak jsem již řekl. K tomu, aby mohl člověk dělat rekonstrukční chirurgii a služně přežil, musí dělat i estetické výkony. Snažím se tedy vhodným způsobem kombinovat oba typy výkonů.

Mohou se na Vás tedy naši čtenáři obrátit s žádostí o konzultaci či přímo s žádostí o provedení nějakého estetického výkonu?

Já patřím do skupiny lékařů, kteří nikdy žádného pacienta jen tak neodmítají, a každému, o kom si myslíme, že mu můžeme pomoci, rádi pomůžeme...

Profil

• Primář MUDr. Bohumil Zálešák Ph.D. se narodil 18.5.1961 v Brně. Po absolvování Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity pracoval jako chirurg, následně absolvoval dlouhodobý studijně pracovní pobyt na předních pracovištích plastické a rekonstrukční chirurgie v Brazílii, Austrálii a USA. Po návratu ze zahraničí převzal vedení Oddělení plastické a estetické chirurgie FN Olomouc. Na veřejnosti se zviditelnil například rekonstrukčními operacemi obličeje u dívek závažně postižených obrovskými pigmentovými névy technikou opakované tkáňové expanze pomocí expanderů. Mimo jiné se specializuje na záchranu kriticky ischemických dolních končetin u pacientů s tzv. diabetickou nohou a na záchranu rukou u pacientů po závažných úrazech. Česká televize o něm a jeho spolupracovnících natočila dvě epizody pořadu Diagnóza (zde a zde). Je místopředsedou České společnosti plastické chirurgie, členem výboru České společnosti chirurgie ruky České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Je národním sekretářem za Českou republiku pro Mezinárodní společnost estetické chirurgie. Je ženatý, má dva syny, kteří mu dle jeho slov dělají velkou radost. Ve volném čase se věnuje tvorbě ateliérového šperku, cestuje.