Porucha pozornosti

6.8.2013

porucha-pozornosti.jpg - kopie
porucha-pozornosti.jpg - kopie
Porucha pozornosti je stav, kdy se dítě snadno rozptýlí, má potíže s pozorností a jedná impulzivně. Porucha pozornosti má dva typy, syndrom poruchy soustředění a porucha pozornosti s hyperaktivitou. Dosud není jisté co tyto poruchy způsobuje, uvažuje se však o genetických poruchách, poškození mozku či anomáliích nervového systému. Léčba poruch pozornosti je možná pomocí léků, metodami modifikace chování a individuálními nebo rodinnými terapiemi.

Porucha pozornosti

Porucha pozornosti je problém s chováním, kdy se dítě snadno rozptýlí, má potíže s pozorností a jedná impulzivně. Rozlišují se dva hlavní typy poruch pozornosti: jedním je syndrom poruchy soustředění (ADD); druhým je porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), kde je příznakem hyperaktivita.

Poruchami pozornosti trpí 3 až 5 % všech školních dětí. U chlapců je běžnější typ ADHD. Zdá, se že oba typy jsou dědičné. I když si lékaři nejsou úplně jisti, co poruchy pozornosti způsobuje, k možným příčinám patří genetická porucha, poškození mozku, zpomalený vývoj mozku nebo anomálie nervového systému, které postihují způsob, jakým jsou chemické signály vysílány do mozku dítěte. Více ohroženi jsou novorozenci, jejichž matky jsou alkoholicky nebo narkomanky, které během těhotenství užívaly kokain, heroin nebo amfetaminy.

Příznaky poruchy pozornosti

Každé dítě má čas od času potíže s udržením pozornosti nebo jedná impulzivně, ale děti s poruchou pozornosti mají tyto problémy trvale po dobu nejméně 6 měsíců. Příznaky se projevují v průběhu dětství, dospívání a často i v dospělosti. Poruchy pozornosti působí problémy ve škole a mohou snižovat dítěti jeho sebeúctu.

Diagnózu je možno stanovit až ve 3 letech, kdy dítě dosáhne určitého stupně vývoje. Běžné příznaky zahrnují:

Nepozornost

Postižené děti ve věku mezi 3 a 5 lety se snadno rozptylují, s hračkami si vydrží hrát jen krátce, rychle přecházejí z jedné činnosti na druhou a mají potíže s plněním jednoduchých příkazů. Děti starší 6 let obvykle nejsou schopné dokončovat školní úkoly nebo domácí práce. Nevěnují bližší pozornost instrukcím nebo podrobnostem, často dělají chyby z nedbalosti a mají špatný prospěch ve škole. Jsou zmatené a často ztrácejí věci.

Impulzivní činnost

Mezi 3. a 5. rokem věku bývají postižené děti hlučnější než ostatní, špatně se chovají, neumí čekat, střídat se nebo se podílet o věci s druhými dětmi, kterým naopak věci berou. Děti starší 6 let ruší při vyučování, přerušují ostatní, vykřikují odpovědi bez vyvolání, nevydrží čekat ve frontě. Často se zabývají nebezpečnými činnostmi.

Hyperaktivita

Malé děti trpící poruchou pozornosti jsou v neustálém pohybu, nevydrží sedět ani u jídla a neustále mluví. Děti starší 6 let se neustále vrtí a ošívají na židli, běhají po třídě, nevydrží v klidu sedět a číst si, hodně mluví.

K dalším příznakům patří problémy se spánkem, agresivní jednání nebo hraní, trvání na okamžitém uspokojení každého přání, neschopnost udržet si přátele, poruchy učení, opožděný intelektuální vývoj, uzavírání se do sebe, nedostatek motivace a deprese. Adolescenti s ADHD nebo ADD mívají potíže ve společnosti a mají problémy udržet se v zaměstnání.

Diagnóza poruchy pozornosti

Porucha pozornosti se projeví při nástupu dítěte do školy, kdy dítě není schopno dodržovat školní řád a disciplínu. Obtížněji se porucha zjišťuje u dětí, které nejsou hyperaktivní, ale klidné a uzavřené. Pomocí dotazů o chování dítěte lékař určí, zda příznaky, které dítě má, ukazují na poruchu pozornosti. Lékař provede rovněž důkladné fyzické vyšetření dítěte a nechá mu udělat laboratorní vyšetření, aby vyloučil jiné nemoci nebo poruchy, které mohou vypadat jako porucha pozornosti. Může poslat dítě k psychiatrovi nebo k psychologovi, aby vyhodnotili jeho chování. U většiny postižených dětí se čas od času projeví každý z charakteristických příznaků, lékaři proto diagnostikují ADD nebo ADHD podle trvání příznaků a stupně nepříjemností a dysfunkcí, které vyvolávají.

Léčba poruchy pozornosti

Léčení je možné pomocí léků, dále použitím metody modifikace chování a individuální nebo rodinnou terapií. Někdy se používá kombinace všech tří možností. Většina dětí s poruchou pozornosti reaguje dobře na terapii léky v kombinaci s metodou modifikace chování. Dětský lékař nebo psychiatr může dítěti předepsat jeden z několika stimulačních léků, které působí na udržení rovnováhy chemických látek v mozku. Tyto stimulanty mají některé vedlejší účinky, jako je například bolest hlavy, deprese, nespavost, ztráta chuti k jídlu a opožděný růst. V některých případech je může lékař nahradit antidepresivy.

Modifikace chování spočívá v pokusech změnit chování dítěte z nežádoucího na žádoucí. Vyžaduje spolupráci mezi rodiči a učiteli. Dítě potřebuje zpravidla zvláštní výuku nebo vlastního lektora. Učitelé se mu musí zvlášť věnovat a vysvětlit mu, jaké jsou jeho úkoly. Je třeba, abyste se dítěte vždy zastali a poskytli mu veškerou pomoc, kterou potřebuje. Bude nutné, abyste sledovali, zda dítě plní své školní úkoly nebo dodržuje termíny zkoušek. Terapie je zaměřená také na otázky sebeúcty, jejím cílem je zvýšit dítěti sebedůvěru. Nalezení činností, které bude dítě dobře zvládat, zlepšení společenského chování a plnění školních povinností přispěje k tomu, aby si dítě vytvořilo zdravý sebeobraz.

Jak pomoci svým přístupem?

Máte-li doma dítě s poruchou pozornosti, můžete mu svým přístupem k němu napomoci změnit jeho chování a zvládnout jeho rozvratnou činnost:

  • •Nezlobte se na dítě. Děti s poruchou pozornosti jsou těžko zvládnutelné, ale snažte se ne
ztrácet nervy. Nikdy dítě nebijte, když se špatně chová a nemůžete ho zvládnout. Buďte ra
ději trpěliví. Uvědomte si, že dítě za svou nemoc nemůže. Zkuste ho zklidnit pomocí „od
dechového času". Posaďte dítě na několik minut - 1 minuta na každý rok věku
 dítěte - na klidné nerušené místo dál od ostatních lidí. Například sedmiletému dítěti dejte 
sedmiminutový oddechový čas.
  • Odměňujte dítě za dobré chování. Denně mu prokazujte lásku a respekt a pochvalte ho, když se chová dobře. Buďte důslední. Špatné chování se snažte napravovat spíše oddechovými časy než hubováním, neboť dítě se tak snaží upoutat na sebe pozornost.
  • Zaveďte rutinní systém. Sestavte dítěti pravidelný rozvrh. Určete mu čas vstávání, jídla, odchodu do školy, hraní, čas na domácí úkoly a domácí práce a čas, kdy má chodit spát. Přesný rozvrh pomůže zavést do života dítěte řád a disciplínu.
  • Vžijte se do prostředí svého dítěte. Mějte na paměti, že přehnanou stimulací ho můžete vyvést z míry.

Vložit příspěvek:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.




Email