Genitální opar - herpes genitalis

15.4.2012 , Martina Farkašová

herpes-genitalis-a-progenitalis.jpg - kopie
herpes-genitalis-a-progenitalis.jpg - kopie
Genitální opar neboli herpes genitalis je sexuálně přenosné onemocnění projevující se výsevem drobných puchýřků v oblasti genitálu. Způsobuje ho vir HSV, který se usazuje v nervech a po prvním výsevu vyčkává dále na příležitost, až bude imunitní systém oslaben. Léčbu genitálního oparu je nutné zahájit včas, jinak nemoc může vést k rozvoji vážných komplikací, kdy některé z nich mohou končit i smrtí jedince.

Genitální opar neboli herpes genitalis

Genitální opar, odborně herpes genitalis, se vyskytuje zejména u dospělých osob a patří mezi sexuálně přenosné nemoci. Zmínky v literatuře o genitálním oparu se objevují již u byzantských autorů. Jeho původcem je virus HSV II, neboli herpes simplex virus 2. typu, který patří do početné skupiny herpetických infekcí, jež mohou způsobovat řadu rozlišných chorob. Existuje i virus HSV I, který je zodpovědný za klasický opar rtu, se kterým se potýká většina naší populace.

Přenos genitálního oparu

Virus se dostane do těla porušenou sliznicí genitálu při pohlavním styku nebo poraněnou kůží. V místě vstupu se pomnoží a proniká podél nervových vláken do tzv. ganglií nervů, což jsou nervové uzlíky podél páteře či v mozku. Tam přetrvává prakticky celý život a při snížení obranyschopnosti jedince dochází k jeho aktivaci. K přenosu dochází především pohlavním stykem. Riziko ovšem nese i orální styk či jiné praktiky. Také je možný přenos nákazy kontaminovanými prsty či předměty. Pokud genitálním oparem trpí těhotná žena, novorozenec je ohrožen přenosem infekce při průchodu porodními cestami.

Příznaky genitálního oparu

První příznaky genitálního oparu se objevují po 2 až 7 dnech od sexuální aktivity s nakaženým člověkem. V místě vstupu infekce kůže nepříjemně svědí a může být zarudlá. Posléze vzniká na kůži větší počet malých puchýřků, které vytvářejí shluky či ostrůvky. Uvnitř puchýřků je infekční tekutina, která při prasknutí může vytéci ven a případně nakazit partnera. Genitálním oparem může být postižena i vnější část genitálií, u žen stydké pysky a u mužů žalud a vnitřní část předkožky. V případě provozování análního sexu je vyrážka přítomna v okolí análního otvoru. Genitální opar však může postihovat i jiná místa těla, např. ochlupenou část podbřišku, hýždě či krajinu nad kostí křížovou. Dále mohou být zvětšeny mízní uzliny, nejčastěji v tříslech. Vyskytuje se také bolest hlavy, svalů a celková slabost. Genitální opar může provázet i nepříjemná, palčivá bolest při močení.

Komplikace genitálního oparu

Genitální opar je sexuálně přenosné onemocnění, které může vést k rozvoji komplikací. Nejčastěji jde o rozšíření infekce na další místa pohlavního ústrojí, nejčastěji se vznikem zánětu pochvy. Dále se může objevit bolestivé močení a vyprazdňování. Možný je i přenos infekce kontaminovanými prsty či předměty do oka se vznikem zánětu. Závažnou komplikací je i zánět mozkumozkových blan, který se vyskytuje u pacientů s poruchou imunitního systému, či novorozenců a často vede ke smrti jedince. V případě onemocnění těhotné ženy genitálním oparem, je z důvodu ohrožení novorozence těžkými komplikacemi indikován císařský řez.

Rizikové faktory genitálního oparu

Vznik genitálního oparu je dán přenosem viru od nakaženého jedince pohlavním stykem. Jelikož virus přetrvává v organismu po celý život, může prakticky kdykoliv dojít k jeho opětovné aktivaci a objevení klinických příznaků. Existuje řada rizikových faktorů, které k opětovné aktivaci viru vedou. Jsou to především hormonální změny v období menstruačního cyklu, nadměrná fyzická i psychická zátěž, ale i pouhé podráždění pokožky v oblasti genitálu. Dalšími rizikovými faktory genitálního oparu jsou chřipka, horečky, špatné stravovací návyky, ale i nošení neprodyšného prádla a oblečení.

Diagnostika genitálního oparu

Při podezření na genitální opar, je nutné navštívit lékaře, gynekologa, urologa nebo dermatovenerologa, který provede vyšetření a určí vhodnou léčbu. Diagnostika genitálního oparu se opírá o přítomné příznaky a kultivační vyšetření, při kterém je proveden stěr z postižených míst, poté se v laboratoři vypěstují možní původci onemocnění na speciální kultuře. Další možností je sérologické vyšetření, při kterém jsou vyšetřeny protilátky v krevním séru.

Léčba genitálního oparu

K léčbě genitálního oparu se používají takzvaná antivirotika, která však mohou pouze urychlit hojeni puchýřků a zmírnit bolest. Primoinfekce genitálního oparu by měla být léčena celkově, ve formě tabletek nebo podáváním antivirotik v infuzi v délce trvání 5 dní. Používání krémů nemusí byt vždy zcela účinné. Opakující se výsevy genitálního oparu se řeší také formou užívaní tabletek, ale důležité je zahájit léčbu včas, nejlépe ještě před objevením puchýřků. U těhotných žen se na počátku těhotenství provádějí testy na přítomnost viru v organizmu ženy. Pokud se prokáže jeho přítomnost, je vhodné podávat antivirotika až po 36. týdnů těhotenství jako prevence propuknutí příznaků a nutnosti porodu císařským řezem. Pokud se první projevy infekce objeví v době před porodem, je vhodné, aby žena rodila císařským řezem a snížilo se riziko nákazy novorozence.

Vložit příspěvek:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.




Email