Mozek

16.4.2012 , Tereza Kratochvílová

mozek.jpg - kopie
mozek.jpg - kopie
Mozek je nenahraditelný orgán, který je uložený v lebeční dutině, chráněn mozkovými plenami a mozkomíšním mokem. Mozek je složen mimo jiné z neuronů, což jsou buňky, které jsou schopny přenášet elektrické impulzy. Mozek se člení na několik částí, kde každá z nich má svou specifickou lokaci a funkci. Mozek dodnes skýtá spoustu otázek, na které věda ještě nedokáže odpovědět.

Mozek

Mozek je velice složitý orgán, který je uložen v lebeční dutině, kde je chráněn mozkovými plenami. Mozek je obklopen mozkomíšním mokem, který tento důležitý orgán chrání před nárazy a tedy mechanickým poškozením. V zadní části je na mozek připojena páteřní mícha. Ta má za úkol převádět signály z nervů do mozku a poté je z mozku odvádí do části těla, kde je potřeba vyvolat pohyb, nebo jinou odpověď. Uvnitř mozku se nacházejí dutiny, kterým se říká mozkové komory. Tvoří se v nich mozkomíšní mok. Mozek se skládá z několika struktur. Každá část mozku obsahuje nervové dráhy a nervová centra. Každé nervové centrum řídí jinou činnost lidského těla.

Části mozku

Mozek lze zjednodušeně rozdělit na mozkový kmen, mozeček, mezimozek a koncový mozek. Mozkový kmen je část mozku, která se napojuje na míchu. Je prvním místem, kam dorazí signály z těla. Některé signály jsou zpracovány již zde a tyto vjemy si ani neuvědomíme. Jiné signály jsou přepojeny a poslány do vyšších, nadřazených center. V mozkovém kmeni jsou řízeny základní životní funkce, jako je dýchání, činnost srdce, polykání, sání, zvracení a další činnosti, které neovládáme vlastní vůlí. Mozeček nám umožňuje udržovat rovnováhu a jsou zde centra, která zajišťují přesnost našich pohybů.

Mezimozek obsahuje velmi důležitou součást, která se nazývá hypothalamus. V tomto místě se řídí a slaďuje činnost vnitřních orgánů. Hypothalamus řídí orgány uvolňující do těla hormony, je zodpovědný za pochody při rozmnožování, nastavuje teplotu těla. Koordinuje také základní funkce, jako je činnost srdce a dýchání, připravuje tělo na stres.

Koncový mozek je u člověka velmi rozvinutý. Je rozdělen na dvě hemisféry, pravou a levou. Na povrchu je tvořen šedou hmotou obsahující těla neuronů a je zvrásněný do tzv. závitů. Uvnitř se nachází bílá hmota, která je tvořena výběžky neuronů. V hlubokých vrstvách koncového mozku najdeme limbický systém, který je zodpovědný za naše emoce, sexuální chování, ale i paměť. Dále se zde nachází bazální ganglia, která hrají úlohu při procesech učení a při pohybu. Velmi vyvinutá je mozková kůra, kde najdeme centra nejvyšší mozkové činnosti. Dělí se na centra asociační, která informace získávají, a centra motorická, která vysílají signály. V mozkové kůře najdeme oblasti zodpovědné za myšlení, přesné jemné pohyby, za naši řeč, osobnost, chování, fantazii, paměť. Jsou zde centra, která rozpoznávají význam slov i hudby, centra, která nám umožňují přeměnit signály z oka na to, co vidíme.

Struktura a funkce mozku

Mozek se skládá z mozkových buněk, kterých je několik druhů. Hlavní buňky, které zajišťují nervovou činnost, se nazývají neurony. Neuron se skládá z těla a z obrovského množství výběžků, které se spojují s ostatními neurony a tvoří tak hustou síť. Nervová činnost spočívá v tom, že neurony vedou elektrické impulzy, přičemž výběžky slouží jako vodiče elektrického proudu. Tyto impulzy vznikají různě v těle jako reakce na zevní podnět a jsou pomocí neuronů vedeny do mozku, kde jsou přepojovány, zesilovány nebo tlumeny, v mozkových centrech jsou zpracovány a poslány zpět.

Onemocnění mozku

Mozek je životně důležitým orgánem, který může být postižen různými onemocněními. Ve většině případů se jedná o závažné stavy, které je nutné urgentně řešit. Nejčastěji se setkáváme s cévním onemocněním mozku, infekčními onemocněními, nádory, nebo  traumata. U starší populace jsou časté neurodegenerativní choroby, především Alzheimerova nemoc.

Cévní onemocnění mozku

Mozek je zásoben čtyřmi velikými tepnami, které se dále větví. Vzhledem k tomu, že je mozek naprosto nezbytný pro existenci člověka, musí být dostatečně zásoben krví. V opačném případě dochází k nedokrvování okrsku mozku a vzniká tzv. mozkový infarkt. V rámci cévních onemocnění mozku se setkáváme nejčastěji s mozkovými příhodami, které mohou být ischemické, nebo hemoragické.

Ischemická cévní mozková příhoda

Ischemická cévní mozková příhoda vzniká jako následek ucpání některé z přívodných cév mozku krevní sraženinou, nebo v důsledku sníženého prokrvení ze systémových příčin. Klinické projevy závisí především na době a lokalizaci ucpané cévy, která v dané oblasti způsobuje nedokrvení mozkové tkáně a tedy i její odumírání. Můžeme se setkat s hemiparézemi, či hemiplegiemi, tedy s částečnou, nebo úplnou ztrátou hybnosti na pravé, či levé polovině těla, poruchami čití, řeči, zmateností, dezorientací a v těžších případech i poruchou vědomí. Nezřídka jsou přítomny i příznaky jako nevolnost, zvracení, dvojité vidění, poruchy artikulace a poruchy rovnováhy. Z časového hlediska rozlišujeme tranzitorní ischemickou ataku, kdy klinické příznaky mizí do 24h. V případě tzv. reverzibilního ischemického neurologického deficitu obtíže trvají déle než 24h, ale příznaky opět odezní do 3 týdnů. Dokončený iktus, tedy cévní mozková příhoda může mít lehčí, či těžší klinický nález a nezřídka zanechává následky. Léčba spočívá v klidu na lůžku a podávání celé řady léků, především proti srážení krve, proti otoku mozku, či na rozpuštění krevní sraženiny.

Hemoragická cévní mozková příhoda

Příčina hemoragické, tedy krvácející, mozkové příhody je nejčastěji vysoký krevní tlak, který vede k protržení některé z malých tepének mozku. To vede k vylití krve a útlaku mozkové tkáně. V závislosti na rozsahu a lokalizaci krvácení se objevují klinické příznaky, jako je zhoršení celkového stavu pacienta, mohou být přítomny hemiparézy, či hemiplegie, porucha vědomí, porucha citlivosti na jedné polovině těla, bolestmi v týle, zvracením, neschopnost stoje a chůze, zvracení či bolesti hlavy. Léčba tohoto stavu spočívá v korekci krevního tlaku a indikuje se operační léčba v závislosti na celkovém stavu pacienta. Cílem chirurgického zákroku je vypuštění krve, která se nachází v dutině lební.

 Infekční onemocnění mozku

V rámci infekčních onemocnění mozku se často setkáváme s hnisavou meningitidou, klíšťovou encefalitidou, či lymeskou borreliózou.

Hnisavá meningitida je onemocnění mozkových obalů, tzv. plen, které je způsobeno různým typem bakterií. Nejčastěji se jedná o Haemofilus influenzace, pneumokoka, meningokoka, nebo stafylokoka. Onemocnění se rozvíjí velice rychle a začíná horečkami, bolestmi hlavy, zvracením a poruchami vědomí různého stupně. U některých pacientů se mohou vyskytnout i epileptické záchvaty. Typická je přítomnost tzv. meningeálních jevů, což jsou speciílní neurologické příznaky, které vznikají drážděním měkkých plen mozku. U meningokokových infekcí jsou typické i krvácivé projevy na kůži. Léčba tohoto infekčního onemocnění mozku spočívá v klidu na lůžku a podávání antibiotik.

Klíšťová encefalitida je sezónní infekční onemocnění, které je způsobeno arboviry. Ty se přenáší na člověka přisátím infikovaného klíštěte. Klíšťová encefalitida má obvykle dvojfázový průběh, kdy se zprvu objeví chřipkové příznaky, jako bolest hlavy, svalů a kloubů, zvýšená teplota a únava. Poté nastává období zdánlivého vyléčení, které je následováno druhou fází. Ta se projevuje opět bolestmi hlavy, vysokými horečkami, nevolností, zvracením a meningeálním syndromem. V některých případech proběhne onemocnění pouze pod obrazem první fáze, či druhé fáze. V ostatních případech se rozvíjí encefalitida s psychickým útlumem, poruchami spánku, často bývá přítomen třes, poruchy hlavových nervů nebo lehké hemiparézy. V nejtěžších případech vzniká myeloencefalitida, kdy je zánětem postižena i mícha, především tzv. přední rohy, které jsou zodpovědné za motorickou aktivitu člověka. To vede ke vzniku chabých paréz, tedy poruše hybnosti, a k atrofiím svalstva. Ojediněle se může vyskytovat úplná ztráta hybnosti celého těla s komatózním stavem a následnou smrtí. Léčba spočívá především v klidu na lůžku.

Lymeská borrelióza je infekčním onemocněním, které způsobuje Borrelia burgdorferi a je přenášena na člověka infikovanými klíšťaty. Po přisátí klíštěte se v časných fázích onemocnění objeví v místě vpichu začervenání se středovým vyblednutím, které má stěhovavý charakter. Kromě toho mohou být přítomny bolesti svalů a kloubů, bolesti hlavy, zvýšené teploty a únava. Později, za několik týdnů až měsíců, se rozvíjí i neurologické příznaky, které mohou být různě závažné. Léčba spočívá v podávání antibiotik.

Nádory mozku

Nádorová onemocnění mozku jsou považovány za tzv. expanzivní nitrolební procesy, jelikož svojí přítomností zvyšují nitrolební tlak, který má veliký podíl na rozvoji klinických příznaků. Navíc právě zvýšení nitrolebního tlaku je pro pacienta životně nebezpečný stav. Nádory mozku mohou vycházet z buněk gliových, tedy podpůrných, z buněk mozkových obalů, nebo buněk, které vystýlají komorový systém. Nejčastější mozkové nádory jsou gliomy, kam patří astrocytom, oligodendrogliom a vysoce zhoubný glioblastom. Dalšími nádory mozku jsou meningiomy, ependymomy, nebo schwannomy. Všechny nádory mozku mají příznaky celkové a ložiskové. Celkové příznaky nádoru mozku jsou způsobeny zvýšením nitrolebního tlaku a patří sem bolest hlavy, nevolnost, zvracení, závratě, psychický útlum, nesoustředivost, poruchy paměti, nebo snížení zájmu. Ložiskové příznaky vycházejí z konkrétní lokalizace nádoru, který zde tlačí na mozkovou tkáň. Mozkové nádory mají tu zvláštnost, že i v případě vysoce zhoubných nádorů nezakládají metastázy, tedy druhotná vzdálená nádorová ložiska. Léčba nádorů mozku je ve většině případů chirurgická s cílem odstranit celý tumor.

Poranění mozku

Poranění mozku může vznikat bezprostředně po traumatu, kdy se nejčastěji setkáváme s otřesem mozku, nebo jako komplikace úrazu ve smyslu nitrolebního krvácení

Otřes mozku

Otřes mozku, neboli komoce, je nejlehčí stupeň poranění mozku. Jedná se o náhlou krátkodobou poruchu mozkové funkce vlivem úrazu. Hlavním příznakem je ztráta vědomí, která trvá několik sekund až 30 minut. Pokud porucha vědomí trvá déle, pak je třeba pomýšlet na závažnější a rozsáhlejší poranění mozku. Typická je také amnézie, tedy paměťový výpadek, na dobu bezvědomí, dobu těsně před, či po úrazu. Typicky se objevuje zvracení, bolesti hlavy nebo závratě. Terapie spočívá v několikadenním pobytu na lůžku.

Nitrolební krvácení

Po úraze hlavy může dojít ke krvácení do mozku, což je život ohrožující stav, jelikož se přítomností krve zvyšuje nitrolební tlak a dochází k útlaku mozku. Rozlišujeme epidurální a subdurální krvácení.

Epidurální krvácení představuje výron krve do prostoru mezi tvrdou plenu mozkovou a lebku. Vzniká i při lehčích poraněních, zvláště ve spánkové oblasti. Epidurální krvácení se projevuje porušeným stavem vědomí, který se stále zhoršuje,hemiparézami, nebo hemiplegiemi, poruchami řeči, nebo i epileptickými záchvaty. Diagnózu je potřeba potvrdit pomocí vyšetření CT, tedy počítačovou tomografií. Léčba spočívá v urgentní evakucai krevního výronu chirurgickou metodou.

Subdurální krvácení znamená přítomnost krve mezi tvrdou plenou a pavoučnicí. V akutních stavech se vyvíjí v prvních 24-48 hodinách po úrazu a často bývá spojen s pohmožděním mozku. Projevuje se poruchami vědomím, nestejně širokými zornicemi a částečnou poruchou hybnosti na jedné polovině těla. Chronické subdurální krvácení vzniká u starších lidí, nebo alkoholiků, jelikož v těchto případech dochází k atrofii mozku a tudíž je subdurální prostor větší. Nemusí tak dojít ke tlaku krve na mozek a nemusí se tedy zprvu nikterak projevit. Vzhledem k tomu, že chronické subdurální hematomy bývají opouzdřené, dochází zde k osmotickému přestupu tekutiny a krevní výron se neustále zvětšuje. To vede k rozvoji příznaků u těchto pacientů. Jsou to především psychické projevy, zvracení, závratě, bolesti hlavy a v menší míře se mohou objevit i hemiparézy. Léčba je i v tomto případe operační.

Degenerativní onemocnění mozku

Degenerativní onemocnění je charakterizováno postupným zánikem nervových buněk v různých částech mozku. Příčina těchto onemocnění není přesně známa. Nejznámější degenerativní chorobou je Alzheimerova nemoc, která je tak nejčastější příčinou demence. Jedná se o získanou poruchu osobnosti, paměti a intelektu, která se vyskytuje u lidí nad 65 let věku, vzácněji i dříve. Alzheimerova nemoc vzniká patrně na podkladě poruchy tzv. cholinergního systému, který je důležitý pro přenos informací mezi nervovými buňkami určitých částí mozku. Alzheimerova nemoc se projevuje nejprve poruchami krátkodobé paměti, především pro čerstvé události. Dále jsou typické poruchy rozhodování, orientace, poruchy řeči a psaní a zpomalení psychického i motorického tempa. Postupně se rozvíjí apatie a snižuje se soběstačnost. V konečných stádiích je pacient s Alzheimerovou nemocí plně závislý na pomoci a péči svého okolí. Dosud neexistuje léčba, která by pacient s Alzheimerovou chorobou zcela zbavila obtíží, ale lze progresi tohoto onemocnění alespoň zpomalit a tlumit příznaky. Užívají se např. Rivastigmin, Donepezil, Galantamin, či Memantin.

 

Vložit příspěvek:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.




Email