Rakovina žlučníku

14.4.2012 , Zuzana Boučková

rakovina-zlucniku.jpg - kopie
rakovina-zlucniku.jpg - kopie
Rakovina žlučníku je zhoubné nádorové onemocnění žlučníku. Rakovina žlučníku se ze začátku může projevovat jako zánět, a proto se s léčbou samotné rakoviny žlučníku mnohdy začíná pozdě. Léčba rakoviny žlučníku je založena na chirurgickém odstranění žlučníku, chemoterapii a ozařování. Zhoubný nádor žlučníku je onemocnění s nejhorší prognózou mezi zhoubnými nádory.

Rakovina žlučníku

Nádorová onemocnění vznikají ve chvíli, kdy se některá z buněk našeho těla vymkne kontrole, začne se nekontrolovatelně množit a růst a běžně fungující mechanismy naší obranyschopnosti nejsou schopny tento děj nijak zastavit. Rakovina žlučníku se nachází na pátém místě na stupnici nejčastějších nádorů trávicí soustavy. Z těch však tvoří méně než 6 %. Tyto tumory, stejně jako nádory všech dalších orgánů těla, se dělí na zhoubné (maligní) a nezhoubné (benigní), přičemž výskyt malignit je zde bohužel převažující.

Nádor

Nádor je útvar tvořený nádorovými buňkami, u kterých došlo ke změnám v genetické informaci a důsledkem je změna chování oproti buňkám zdravým. Nádory dělíme na nezhoubné, benigní, a zhoubné, maligní. Nezhoubný nádor roste pomalu, neprorůstá do svého okolí a nezakládá druhotná nádorová ložiska, tzv. metastázy. Může ovšem svojí velikostí utlačovat okolní orgány a narušovat tak jejich funkci. Jejich prognóza však bývá dobrá. Zhoubné, tedy maligní, nádory rostou rychle, agresivně prorůstají do okolních tkání, které ničí. Zároveň tvoří metastázy růžně daleko od hlavního nádoru. 

Rakovina žlučníku 

Rakovina žlučníku je laický název pro zhoubný nádor žlučníku, odborně nazývaný adenokarcinom. Ten vychází z buněk epitelových, které vytvářejí vnitřní povrch žlučového měchýře a jsou tedy součástí sliznice. Maligní nádory mají tendenci šířit se do okolních tkání a narušovat je. Vzhledem k blízkému vztahu mezi žlučníkem a játry, ke kterým zespoda přiléhá, se v pozdějších stádiích nemoci často nádory šíří právě do jejich tkáně. Kromě toho mohou prorůstat i do střeva, slinivky břišní, nebo pobřišnice. Pokud jde o zakládání metastáz, v případě rakoviny žlučníku jde především o metastázy do nejbližších mízních uzlin a jater, kde jsou mnohdy vícečetné.

Výskyt rakoviny žlučníku 

Karcinomy žlučníku jsou poměrně vzácné, které se nejčastěji objevují u žen starších 70 let, přičemž u žen obecně je jejich výskyt až pětkrát častější než u mužů. Pravděpodobným důvodem pro vznik této skutečnosti je souvislost mezi tumorem a přítomností žlučníkových kamenů, které se u žen tvoří ve větší míře. Významně častěji se vyskytují rovněž u pacientů trpící ulcerózní kolitidou.

Projevy rakoviny žlučníku

Projevy rakoviny žlučníku jsou v počátečních stádiích obvykle skryty za dlouhotrvajícími žlučníkovými obtížemi. Typické jsou především necharakteristické potíže se zažíváním. Nádor se však může projevit i jako náhle vzniklý zánět žlučníkového měchýře. V pozdějších stádiích je charakteristická trvalá bolest vpravo pod žebry. Brzy se rozvíjí žloutenka, nechutenství, hubnutí a zvracení.

Diagnostika rakoviny žlučníku

Diagnostika rakoviny žlučníku je velice svízelná, jelikož se v počátečních stádiích prakticky neprojevuje, a proto bývá odhalena až v pokročilejších stádiích. Diagnostika rakoviny žlučníku spočívá v anamnéze, samotném vyšetření lékařem a využitím zobrazovacích metod. Lékař může při vyšetření odhalit zvětšení jater i tuhý útvar těsně pod nimi. V krevních odběrech nalézáme změny příznačné pro městnání žluči a zvýšení hladiny bilirubinu poukazující na vznik žloutenky na základě zúžení vývodů žlučových cest. Závažným problémem při stanovování diagnózy může být skutečnost, že velký počet tumorů žlučníku má tendenci vytvářet svým šířením stejnoměrné zesílení stěny váčku, které se na první pohled velice podobá zánětlivému procesu. Ze zobrazovacích metod, používaných při diagnostice rakoviny žlučníku se jako první využívá ultrazvuk. Pokud při něm získáme podezření na přítomnost nádoru, následuje vyšetření CT a v některých případech i tzv. ERCP, tedy endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie. Jde o vyšetření, při němž se zavede ohebný trubicovitý nástroj ústy až do žlučových cest. Žlučové cesty i žlučník se napustí kontrastní látkou a ta je pak zobrazována rentgenovými paprsky. Významné je i odebrání vzorku podezřelé tkáně pro vyšetření pod mikroskopem, při kterém se nejsnáze odhalí přítomnost nádorových buněk.

Léčba rakoviny žlučníku

Stanovení diagnózy je u rakoviny žlučníku bohužel ve většině případů pozdní. Obvykle je již rozvinuta žloutenka způsobená zúžením žlučových cest. V takovém případě je její odstranění prvním nezbytným krokem léčby. Nejúčinnějším postupem při zneškodňování tumoru je chirurgický zákrok. Při něm se vyjme celý žlučník i s postiženou jaterní tkání a mízními uzlinami. Tato operace je však vhodná pouze pro nemocné s včasným záchytem nemoci. V jiných situacích se využívá především chemoterapie a ozařování. Rakovina žlučníku je závažným onemocněním, jehož příznaky se nesmí podcenit. Podobně jako u jiných typů rakoviny je včasné zjištění této nemoci klíčem k úspěšné léčbě.

 Prevence a prognóza rakoviny žlučníku

V rámci prevence rakoviny žlučníku je nejdůležitější včas řešit jiná onemocnění žlučníku, jako jsou záněty či žlučníkové kameny. V případě nutnosti chirurgickému zákroku a odebrání žlučníku pro žlučníkové kameny je potřeba se tomuto zákroku nebránit. U časných stádií rakoviny žlučníku, po jeho odstranění, se udává pětileté přežití až u 80 % pacientů. Naneštěstí je tato diagnóza odhalena ve většině případů v pokročilých stádiích, která má horší prognózu. Zde se pětileté přežití po chirurgickém odstranění nádoru i žlučníku udává kolem 30 %. V případě, že je rakovina žlučníku tak pokročilá, že nelze provést ani operační zákrok, nemocný přežívá kolem 6 měsíců.

Diskuze:

MUDr.Tomáš Miřejovský: Milá Lenko.
Dnes jsem si přečetl Váš příspěvek. Nevím jaké stadium onemocnění má Vaše maminka. Má určitou šanci se domoci resekčního výkonu, protože je jí 70 let což je věk, kdy jsou chirurgové ochotni ještě jít do resekčního výkonu na játrech, který nelze nijak obejít, má-li mít její život ještě nějakou kvalitu a smysl. Vzhledem k tomu, že ve FNKV od září 2015 pracuji jako patolog bioptik na částečný úvazek tak vím, že někteří tamější chirurgové včetně přednosty prof.Gürlicha mají přece jenom určitou tendenci karcinomy žlučníku resekovat, tzn.odstranit. Pokud máte nějaké páky na chirurgy tak spolu s Vaší maminkou trvejte na operačním resekčním výkonu. Čas běží a tzv.konzervativní postup je bez ohledu na stadium rakoviny žlučníku přímá cesta směrem k bezmeznému utrpení a ke smrti maximálně do 4-5 měsíců. Držím Vám palce aby Vám chirurgové vyšli vstříc a maminku odoperovali. Bez resekce není možný ani nepatrný, dílčí úspěch u jakéhokoliv pacienta s tímto onemocněním!
Zdraví Tomáš

11. ledna 2016 20:19

Lenka Rešlová: Tomáši, přečetla jsem vaše příspěvky a nejen, že mám slzy v očích ale zároveň hrozný vztek. Dnes se moje maminka 70 let dozvěděla diagnozu rakovina žlučníku. To, že jsou stadia T0-T4 jsem se dozvěděla až tady od vás, takže nevím, kde se pohybujeme. Veškerá dokumentace bude po provedení CT odeslána do FN KV Praha, kde rozhodnou, zdali maminku přijmou a co budou dále dělat. Než jsem našla vaše příspěvky tak mě ani nenapadlo, že se může stát něco takového jako vaší mamince. Pro mě "laika" je rakovina žlučníku se zasažením jater operabilní a jako základní "logický" postup je jeho odstranění. Bohužel vidím, že to tak není praktikováno :-(

29. prosince 2015 19:20

MUDr.Tomáš Miřejovský: Tak moje maminka za nepředstavitelného utrpení v pátek 11.12.2015 večer zemřela. Bylo to pro ní vysvobození. Všem budoucím pacientům s rakovinou žlučníku přeji resekční výkon a lepší osud než měla moje máma. Senioři nad 80 let s malignitami obecně to však mají o to těžší, že naše společnost bohužel v podstatě nestojí o to aby přežívali. Společnost a zdravotnictví by k nim nemělo být tak kruté.

14. prosince 2015 14:56

MUDr.Tomáš Miřejovský: Pomalé umírání na neresekovaný karcinom žlučníku s už neřešitelným obstrukčním ikterem je doslova nehumánní středověká mučírna. Když si uvědomím bezmezné každodenní utrpení naší mámy ponechané napospas rakovině tak musím jako patolog se 30 lety praxe považovat rozhodnutí kolegů chirurgů neresekovat karcinom žlučníku doslova za plivnutí do tváře. V ostrém protikladu s tím narážím v časopisech a na internetu na medializovaný případ operované a intenzívně léčené rakoviny pankreatu u celebrity Věry Čáslavské. Paní Čáslavská má důvod k úsměvům. Ona je intenzívně léčena už víc než půl roku stejným zdravotnictvím, které nechalo doslova na holičkách moji maminku, která nedostala za 4,5 měsíce trvání nemoci ani kousek léčby a pomalu umírá bez lidské důstojnosti.To není fér!

2. prosince 2015 13:42

MUDr.Tomáš Miřejovský: V České republice je každý rok diagnostikováno zhruba 440 případů karcinomu žlučníku. Z toho je zhruba 350 pacientů ve stadiu T3 a T4 takže jim je na základě u nás praktikované nihilistické léčebné doktríny aplikované na pokročilé karcinomy žlučníku odepřen resekční výkon a tito pacienti zemřou bez jakékoliv léčby a za velkého utrpení. Na základě toho co zažíváme v naší vlastní rodině s maminkou jsem nucen konstatovat, že praktikování nihilistické léčebné doktríny u pokročilých karcinomů žlučníku je v podstatě praktikování velmi nepovedené, navíc pacientem a jeho rodinou nevyžádané formy pasívní eutanázie.

1. listopadu 2015 22:23

MUDr.Tomáš Miřejovský: Neresekovaný karcinom žlučníku znamená pro pacienta pomalou,bolestivou a nedůstojnou smrt s obstrukčním ikterem a selháním jater. Máme to bohužel doma a jde o moji maminku. Navzdory jejímu přání, mému přání a přání mé sestry rovněž lékařky chirurgové karcinom neresekovali a jednali proti naší vůli. Domnívám se, že v kapitalistickém systému pokud chirurgové nechtějí resekovat rakovinu z jakýchkoliv důvodů by měl mít pacient a jeho příbuzní si resekční výkon zaplatit. Pokud výkon nedopadne dobře z důvodu příliš vysokého rizika tak pacient aspoň důstojně zemře v boji. Pokud vše dopadne dobře tak získá těch vytoužených pár procent naděje na důstojné přežití, velmi pravděpodobně se vyhne zničujícímu obstrukčnímu ikteru a i případná generalizace v budoucnu bude méně devastující. Pacient by měl mít tuto možnost.

30. října 2015 2:11

MUDr.Tomáš Miřejovský: Navíc v naší zemi bohužel funguje další faktor a to je kult celebrit. Pokud jakákoliv celebrita například onemocní malignitou tak ve státním zdravotnictví v Česku dostane léčebnou smršť, že by se za ni nemusela stydět ani slavná Mayo Clinic. Naproti tomu plebs je někdy ponechán malignitě zcela na pospas bez jakékoliv léčby. Takže tady funguje podivná selekce kdy celebrita smí přežít rakovinu a obyčejná babka ne! Když prezident Havel dostal rýmičku tak se na to muselo sejít celé lékařské konzilium. Je tady něco špatně v této zemi.

29. října 2015 21:39

MUDr.Tomáš Miřejovský: Tak nyní jsme ve fázi, kdy se internisté po prvním neúspěšném pokusu o zavedení stentu žlučových cest dnes pokusí o druhý. Jde o velmi pro pacienta velmi nepříjemný výkon v tomto případě navíc komplikovaný tím, že sice choledochus je dobře průchodný bez patologie až na hilus jater, kde je tuhá nádorové stenóza přes kterou je vysoce obtížné zavést stent. Všemu tomuto trápení maminky se bylo možné vyhnout resekčním výkonem. Místo resekce mamince 3 měsíce ze všech stran naše zdravotnictví nabízelo pouze krematorium s tím, že je třeba ji nechat důstojně zemřít. Tohle co maminka zažívá a my její děti pozorujeme je pomalé umírání, které nemá s důstojným umíráním zhola nic společného. Těžký obstrukční ikterus, svědění, nechutenství, stálá dyspepsie, velké bolesti v pravém podžebří s propagací do zad a k tomu pocit zmaru z neprovedené resekce to není důstojné umírání, ale nehumánní inferno. Maminku ztratíme. Budu však bez přestání i po její smrti bojovat za přijetí japonské léčebné doktríny, kde se operují karcinomy žlučníku i ve stádiích T3 a T4.Dlouhodobé přežívaní těchto pacientů je v Japonsku dobré jak už jsem psal níže. Navíc pokud pacient přesto zemře na generalizaci karcinomu tak to není takový masakr jako zažíváme tady. Není do budoucna udržitelné, aby poměrně rozvinutá česká medicína nabízela 80% pacientů s karcinomy žlučníku což jsou ty T3 a T4 pouze krematorium a nedůstojnou smrt. To není humánní.

20. října 2015 10:21

MUDr.Tomáš Miřejovský: Dnes už má naše maminka bohužel obstrukční žloutenku. Svědí jí kůže na celém těle, nemá chuť k jídlu a má velké bolesti v pravém podžebří a je strašně unavená. To vše nikoliv pouze na základě postupující zákeřné rakoviny žlučníku, ale velkým dílem také na základě skutečnosti, že od 22.7.2015 kdy u ní onemocnění bylo nalezeno ji nikdo nebyl ochoten provést resekční výkon, který by jí dal možná rok navíc a perspektivu klidného dožití bez velkého utrpení. Nihilistická doktrína evropské medicíny k problematice rakoviny žlučníku sice možná není v rozporu s lékařskou etikou, ale je nelidská. Maminka s nemocí chtěla bojovat. Poté co se dozvěděla o tom, že ji rakovinu žlučníku resekcí neodstranili říká, že už nemá o co bojovat. Nihilistická léčebná doktrína u pokročilého karcinomu žlučníku vede k těžké devastaci nejen tělesné schránky pacienta, ale rovněž k devastaci duševního stavu pacienta a jeho okolí. Jako syn pacientky a lékař patolog musím upozornit na nelidskost a dlouhodobou neudržitelnost nihilistické léčebné doktríny u karcinomu žlučníku bohužel vžité v jinak civilizované Evropě. Měli bychom si vzít příklad z Japonců a tuto špatnou doktrínu opustit. Pacienti s pokročilými karcinomy žlučníku nemají co ztratit, pouze své utrpení.

5. října 2015 18:16

MUDr.Tomáš Miřejovský: Nihilistický přístup k léčení rakoviny žlučníku ve stadiu T3 a T4 v České republice je z velké části podmíněn nevysokým výskytem této malignity v naší zemi. Výskyt této malignity je vysoký například v Japonsku, v Číně, v Indii, v Chile, v Mexiku apod. Rakovina žlučníku je v Japonsku na 6.místě četnosti všech malignit tak ji Japonci považují za palčivý celospolečenský problém. Z toho vyplývá jejich snaha resekovat tyto karcinomy i ve stádiu T3 a T4 se snahou o likvidaci zbytkové nádorové choroby aktinoterapií. Dosahují dobrých výsledků. Pět let po radikální léčbě v Japonsku přežívá plných 44% pacientů s karcinomem žlučníku ve stadiu T3 a 12% pacientů ve stadiu T4. Měli bychom změnit léčebný přístup k této zákeřné chorobě a inspirovat se léčebným přístupem lékařů v Japonsku. Pacientům s touto zákeřnou chorobou bychom tak mohli ulehčit jejich krutý osud a zmírnit jejich utrpení.

1. října 2015 11:52

MUDr.Tomáš Miřejovský: Opravuji chybu v textu mého příspěvku: "...2 malé uzlíky na peritoneu jater..." konec opravy

29. září 2015 15:45

MUDr.Tomáš Miřejovský: Vážení kolegové a kolegyně.
Pokud pacient v České republice onemocní zákeřnou rakovinou žlučníku tak má bohužel smůlu. Léčeni jsou pouze pacienti, kdy jim je odebrán žlučník pro žlučové kameny nebo pro chronický zánět a v bioptickém nálezu se náhodou zjistí karcinom ve stadiu T1 nebo T2.Těm pak chirurgové provedou obvykle reoperaci s cílem dosažení stadia T0 a následně jsou léčeni adjuvantní radioterapií nebo chemoterapií. Drtivá většina pacientů však bohužel není léčena vůbec, protože rakovina žlučníku se dlouho nijak neprojevuje a v době klinické diagnózy má pacient již stadium T3 nebo T4. V této situaci se nyní nachází moje 83 letá maminka. V době zjištění diagnózy nádoru žlučníku na konci července ji odmítli operovat v IKEM. Před 8 dny ji pan profesor Pafko provedl pouze explorativní laparotomii, kdy nalezl nádor žlučníku a 2 uzlíny na peritoneu jater a po pozitivní peroperační histologii operaci ukončil. Pro maminku i pro nás její děti ( já i moje sestra jsme lékaři) je skličující, že ji nikdo nechce dále léčit. Domnívám se, že současný terapeutický nihilismus u pokročilého karcinomu žlučníku v Česku je neudržitelný. Pacient nemá při použití agresívní léčby co ztratit leda své utrpení. Japonci dnes operují u karcinomů žlučníku i stadia IV s následnou aktinoterapií a jsou relativně úspěšní. Pokud se agresívní léčba nepodaří a pacient zemře na její komplikace nebo navzdory agresívní léčbě na generalizaci karcinomu pro jeho příbuzné zůstane alespoň pocit uspokojení, že pacient zemřel v boji se zákeřnou chorobou. Pokud klinici tzv. hodí ručník do ringu a pacienta neléčí tak je to pro psychiku pacienta i jeho okolí devastující. Ze závodního sportu jsem si odnesl, že lepší je prohrát v boji než prohrát bez boje. Jako patolog s atestací II.stupně a se 30 lety praxe v biopsii i nekropsii mohu přidat, že v autoptických nálezech pacientů léčených a zemřelých na malignity nebývá autoptický nález tak děsivý jako u zemřelých pacientů kteří zemřeli na malignitu bez léčby. Domnívám se, že terapeutický nihilismus u pokročilých karcinomů žlučníku je do budoucna neudržitelný.

29. září 2015 15:28

Vložit příspěvek:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.




Email