Srdce

19.3.2012 , Zuzana Boučková

2-srdce.jpg - kopie
2-srdce.jpg - kopie
Srdce patří mezi nejdůležitější orgány lidského těla. Neustále pumpuje do tepen krev a zabezpečuje tak transport živin a kyslíku tkáním a následně odvádí z nich zplodiny metabolismu. Srdce rozdělujeme na dvě poloviny, pravé a levé srdce. Každou polovinu srdce dále dělíme na předsíň a komoru. Nemoci srdce a cév jsou dnes příčinou více než 50 % všech úmrtí obyvatel vyspělého světa.

Srdce

Srdce patří mezi životně důležité orgány lidského těla. Funguje jako krevní pumpa, což znamená, že popohání krev, aby dospěla ke všem tkáním a orgánům lidského těla a pak se opět navrátila zpět k srdci. Právě krev totiž zásobuje naše orgány kyslíkem a důležitými živinami a naopak z nich odvádí látky odpadní. Srdce se stáhne zhruba 72krát za minutu, a proto ho tvoří především svalovina umožňující tyto stahy.

Srdce a jeho oddíly

Srdce je uloženo za hrudní kostí, ze 2/3 více vlevo. U každého člověka je jinak velké, dosahuje zhruba velikosti mužské pěsti a váží v průměru 350–400 g. Funkčně se rozděluje na 2 části, tzv. pravé a levé srdce. Každá z částí je tvořena síní a komorou, které jsou od sebe odděleny chlopněmi, jež se v průběhu srdeční akce otevírají a zavírají. Do pravého srdce přitéká neokysličená krev z těla skrze horní a dolní dutou žílu a je dále vedena plicnicí do malého krevního, plicního, oběhu, kde se okysličuje. Poté protéká čtyřmi plicními žílami z plic do levého srdce a z něj aortou do velkého tělního oběhu. Cévy vedoucí krev do srdce se nazývají žíly, kdežto vedoucí ze srdce ven jsou tepny.

Srdeční akce

Srdeční akce představuje samotnou práci srdce. Skládá se ze dvou částí, nazývaných systola a diastola. Při systole se srdeční svalovina stahuje, čímž dochází k vypuzení nahromaděné krve, při diastole je svalovina naopak uvolněná, aby mohla další krev natéct dovnitř do srdce. Tyto stahy a uvolnění si srdce ovládá samo. Má totiž vlastní aparát vytvářející elektrické vzruchy, které svalovinu aktivují. Ty se šíří speciálními svazky nazývanými převodní systém srdeční. Tím se významně liší od jiných orgánů, které ke své činnosti potřebují povely z mozku. V případě srdce dokáže mozek ovlivňovat pouze frekvenci vzniku těchto vzruchů a sílu stahu svaloviny. V mnohých životních situacích je totiž nutné zvýšit rychlost přečerpávání krve, například při fyzické námaze, jelikož se v tkáních spotřebovává více kyslíku i živin.

Zásobení srdce kyslíkem

Srdce samo také spotřebuje značné množství kyslíku a živin a z krve protékající síněmi a komorami se mu jich mnoho nedostává, proto je ještě zvenčí zásobováno takzvanými věnčitými tepnami. Pokud tedy nějakým způsobem dojde k významnému omezení průtoku těmito tepnami, hrozí poškození buněk srdeční svaloviny, což může vyústit až v infarkt, kdy tyto buňky odumírají a srdce je nenávratně poškozeno.

Nejčastější onemocnění srdce

Srdce je životně důležitým orgánem, bez kterého nelze žít. Proto je dobré o něj pečovat, jelikož i tento orgán bývá velice často postižen různými onemocněními, z nichž některé mohou vést ke smrti. Mezi nejčastější onemocnění srdce patří infarkt myokardu, angina pectoris, kardiomyopatie a srdeční arytmie.

Infarkt myokardu

Infarkt myokardu znamená odumření většinou části srdce z důvodu uzavření přívodu krve. Při infarktu se cévy, které do tkáně přivádějí krev, uzavřou, buňky potom trpí nedostatkem kyslíku a živin a po nějaké době odumírají. Uzavření bývá způsobeno aterosklerózou, trombózou nebo embolií.

  • Infarkt myokardu se projevuje řadou příznaků. Mezi ty nejdůležitější patří krutá svíravá bolest na hrudníku a v oblasti srdce, jejíž intenzita se nemění ani v závislosti na poloze. Často pacient pociťuje vyzařování této bolesti do levé horní končetiny, krku, levé poloviny čelisti či do lopatky. Pacient bývá navíc bledý, úzkostlivý, dušný a oblévá ho studený pot.
  • Infarkt myokardu má pro pacienty, kteří ho prodělají, celou řadu nepříjemných následků, přičemž v těch nejvážnějších nebo pozdě léčených případech může být infarkt bezprostřední příčinou smrti. Mezi další následky infarktu patří poruchy srdečního rytmu neboli arytmie, zánět srdečního obalu, tedy perikarditida, selhání levé komory a nedostatečná dodávka krve do těla. Možným následkem je prasknutí stěny srdečního svalu, tedy vznik tzv. srdeční tamponády.
  • Základem léčby infarktu myokardu však stále zůstává zdravý životní styl. Úpravou jídelníčku a dostatkem pohybu prokážeme velkou službu svému srdci a celému tělu. Léčba infarktu myokardu se ovšem neobejde bez farmakoterapie, tedy užívání léků. Je nutné podávat léčiva z několika skupin. Jsou to léky snižující krevní tlak, nejčastěji ACE-inhibitory nebo sartany. Dále se užívají léky na snížení srdeční frekvence, tzv. beta-blokátory. Nezbytně nutné je užívání kyseliny acetylsalicylové ke snížení krevní srážlivosti a také tzv. statinů, které snižují hladinu cholesterolu v krvi.

Angina pectoris

Angina pectoris je onemocnění, které se projevuje jako svíravá křečovitá bolest na hrudníku. Je způsobena nedostatečným přívodem okysličené krve buňkám srdce, která však nestačila vyvolat infarkt myokardu. Bolest se může šířit do krku, do ramen nebo do čelisti. Podle průběhu se rozlišuje stabilní angina pectoris, nestabilní angina pectoris a zvláštní formy anginy pectoris.

  • Stabilní angina pectoris nebo také námahová angina pectoris se objevuje pravidelně při určité námaze, kdy se zvyšuje pracovní nasazení srdce a tak rostou i jeho nároky na přísun okysličené krve. Aterosklerózou zúžené tepny nemají schopnost přivést k srdci odpovídající množství okysličené krve a to vede k záchvatu anginy pectoris. Základem její léčby je farmakoterapie. Pacientům se podávají nitráty, které zajistí rozšíření cév, například nitroglycerin. Dále jsou to tzv. beta blokátory často v kombinaci s kyselinou acetylsalicylovou, kterými se dosáhne snížení srdeční frekvence a snížení srážlivosti krve.
  • Nestabilní angina pectoris je velmi nebezpečná a bezprostředně ohrožuje člověka na životě. Projevuje se záchvaty bolesti, která není vázána na námahu. Důvodem sníženého přívodu okysličené krve jsou nestabilní krevní sraženiny, které spontánně praskají a uzavírají cévu, i když ne v takovém rozsahu jako při infarktu. Nestabilní angina pectoris však přímo předchází vznik infarktu, a proto se mluví o tzv. preinfarktovém stavu. Léčba nestabilní anginy pectoris se zásadně liší od předchozího typu tím, že je nutné pacienta hospitalizovat. Pacientovi jsou žílou podávána tzv. antikoagulancia, tedy léky na snížení srážlivosti krve. Nejčastěji jde o veřejně známý heparin. Další léčba je stejná jako u stabilní anginy pectoris. Rovněž se tedy užívá kyselina acetylsalicylová, nitráty lze podat nitrožilně a u všech nestabilních angin pectoris je nezbytné provést koronarografii.

Kardiomyopatie

Kardiomyopatie představuje skupinu onemocnění, které vyústí v poruchu srdeční funkce. Kardiomyopatie může dlouho probíhat bez toho, aby o sobě dala jakýmkoliv způsobem vědět. Někdy trápí dlouhodobě, jindy se projeví akutně a je příčinou náhlé smrti do té doby zdravých mladých lidí. Kardiomyopatie mohou vzniknout následkem různých infekcí postihujících srdeční sval, vady přítomné na srdečních chlopních nebo následkem ischemické srdeční nemoci. Kardiomyopatie se vyskytuje rovněž u lidí s častou konzumací alkoholu. Sklon ke kardiomyopatii může být také dědičný. Často však zůstává příčina neznáma.

  • Příznaky kardiomyopatie závisí na jejím druhu, tedy zda jde o roztažení nebo ztluštění myokardu. Mluvíme pak o dilatační, resp. hypertrofické, kardiomyopatii. Souhrnně můžeme říci, že většinou srdce pomalu přestává plnit svoji úlohu a nastává srdeční selhání. To se projeví dušností, únavou, sníženou výkonností, otoky dolních končetin, ztrátou vědomí nebo i bolestí na hrudníku. Hypertrofická kardiomyopatie, při které dochází ke ztluštění stěny, může být bezpříznaková. Protože součástí myokardu je elektrický systém zabezpečující činnost srdce, nastane při kardiomyopatií nezřídka porucha jeho funkce a objevují se arytmie. V postiženém srdci bývá sklon k vytváření krevních sraženin, které mohou být ze srdce vypuzeny a zaklínit se například v mozku, kde způsobí mozkový infarkt. Následkem srdečního selhání může, i okamžitě, dojít ke smrti.
  • Základem léčby dilatační kardiomyopatie je farmakoterapie. Užívají se léky z různých skupin, jde především o léky na snižování krevního tlaku či léky na snížení srdeční frekvence. Pokud dochází k městnání krve, nasazují se i diuretika. Léčba hypertrofické kardiomyopatie spočívá ve fyzickém klidu pacienta a účinné farmakoterapii. Pacienti užívají diuretika na snížení vysokého tlaku a vylučování tekutin z těla. Dále je nutné užívat antiarytmika a léky na snížení srdeční frekvence. U pacientů s hypertrofickou formou kardiomyopatie, u kterých hrozí náhlá smrt, se implantuje preventivně kardioverter – defibrilátor, což je speciální přístroj stimulující srdce ke stahům. V nejtěžších případech je pacient indikován k implantaci umělého srdce a k transplantaci.

Srdeční arytmie

Arytmie představují skupinu onemocnění, kdy dochází k poruše pravidelného srdečního rytmu. Jednou z nejčastějších arytmií je fibrilace síní. Při fibrilaci síní je poškozena funkce sinusového uzlu a vzruchy se nešíří koordinovaně po srdci, nýbrž vznikají i v jiných buňkách v síni, a proto probíhá elektrická aktivace síní chaoticky. Neuspořádané vzruchy tudíž krouží dokola. Síně se nestahují, pouze se chvějí.

  • Projevy fibrilace síní zahrnují nepravidelný a různě silný tep a bušení srdce. Dále se objevuje dušnost, únava, bolesti na hrudi a nevolnost. Rovněž může dojít k závratím nebo až ke ztrátě vědomí ze špatného prokrvení mozku. U některých pacientů probíhá fibrilace síní bezpříznakově a projeví se až svými komplikacemi. Při fibrilaci síní se v těchto hromadí krev a vznikají krevní sraženiny, ty pak mohou embolizovat do mozku či jiných orgánů.
  • Léčba fibrilace síní spočívá ve zrušení tvorby nahodilých impulzů, sesynchronizováním srdečních buněk a navrácení funkce hlavnímu generátoru vzruchů, tedy sinusovému uzlu. K tomu slouží elektrická kardioverze. Při ní se aplikuje srdci elektrodou krátký elektrický výboj, který zastaví šíření vzruchů, zruší všechna ložiska, kde vzruchy vznikají a srdeční buňky se opět podřizují pokynům sinusového uzlu. Výkon se provádí v krátkodobé celkové anestezii. Druhou možností zrušení fibrilace je podání léků, tzv. antiarytmik.

Rizika onemocnění srdce

Správná činnost srdce je pro život zásadní, v dnešní době se však srdeční potíže objevují stále častěji. Může za to především narůstající výskyt obezity, kdy jídelníček obsahuje vysoké množství tuků. Dále je velmi významným rizikovým faktorem kouření a nedostatek tělesného pohybu. Kombinace těchto vlivů pak způsobuje vyšší výskyt aterosklerózy, kornatění tepen, která je hlavní příčinou srdečních chorob. V České republice jsou dokonce tyto choroby spolu s nemocemi cévního systému příčinou úmrtí ve více než 50 %. Lékařský obor zabývající se srdcem, jeho stavbou, funkcí a onemocněními, se nazývá kardiologie.

Diskuze:

Marek B.: Můžu se zeptat, jestli někdo nevíte co by mi mohlo být, když alespoň jednou denně pocítím jak strašně mi buší srdce? Jak kdyby mi najednou začalo bít jinak, jakoby přeskočilo, ale pak se to zase uklidní a necítím nic. A to i když sedím v klidu u televize nebo u počítače..

22. února 2014 13:27

Vložit příspěvek:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.




Email