Život s lupénkou

8.4.2012 , Jiří Dyntr

zivot-s-lupenkou.jpg - kopie - kopie
zivot-s-lupenkou.jpg - kopie - kopie
Život s lupénkou je komplikovaný hlavně díky své úpornosti a nemožnosti se lupénky zbavit, což může v pacientovi vyvolávat pocit marnosti. Život s lupénkou je charakteristický i tlakem na pacientovu psychiku, a to především v dětských obdobích, kdy se děti nacházejí v kolektivu a mohou se setkat s posměchem svých spolužáků.

Život s lupénkou

Lupénka či psoriáza je onemocnění kůže, které se projevuje zrychleným vyzráváním kožních buněk a tím vede ke zvýšenému rohovění kůže, které je viditelné jako bělavé šupinky až nánosy šupin na kůži. Zejména se objevuje na místech mechanického zatížení, tedy na kolenou, loktech, na bedrech a může se objevit i ve kštici. Protože lupénka je nemocí, kterou současná medicína neumí zcela vyléčit, je jasné, že bude do značné míry ovlivňovat život pacientů, kteří se s ní potýkají. Přináší jim totiž nejen různá společenská omezení, ale pokud chtějí projevy tohoto onemocnění alespoň částečně zmírnit, musí také dodržovat léčebný režim a životní styl, který jim znemožňuje provádět některé běžné denní činnosti. Jaké jsou těžkosti v životě s lupénku?

Život s lupénkou a jeho hlavní obtíže

Hlavní potíží lupénky je její úpornost. Jakmile se totiž jednou objeví, ve více či méně závažné formě už člověka provází po celý život. Poprvé se může projevit již v kojeneckém věku, stejně tak ale až kolem třicátého roku života. Většina pacientů však udává, že první známky počínajícího onemocnění zaznamenali mezi patnáctým a pětatřicátým rokem života a od té doby už se jejich kůže nikdy zcela nevyhojila. V období puberty, která už sama o sobě přináší mnohá úskalí, je lupénka zvláště nepříjemná, protože nevzhledné skvrny pacienta viditelně označují a na jeho okolí mohou působit odpudivě. Přitom si lidé neuvědomují, že lupénka není nakažlivá a ani jinak škodlivá pro okolí a že jediný, komu působí potíže, je dotyčný pacient. Ten se navíc musí kromě opovržlivých pohledů smířit také s mnoha zákazy a omezeními, které jsou bohužel součástí života s lupénkou.

Život s lupénkou a dopad na psychiku

Ostatní lidé nemohou vidět, že kromě viditelných kožních projevů ovlivňuje lupénka také psychický stav pacientů, kteří se se svým onemocněním musí sami vyrovnat. Velmi častý je pocit méněcennosti, stud a nejistota. Pocit lidí nucených žít s lupénkou, že nejsou stejně dokonalými jako všichni ostatní. Ať už obviňují sebe, své rodiče nebo nemoc samotnou, je důležité, aby si uvědomili, že jejich onemocnění není jejich vina. Nikdo by si nevybral, že chce být nemocný, proto by také lupenkář svoji nemoc neměl brát jako životní prohru, ale jako výzvu a naučit se brát lupénku jako součást svého života. I lupénka se totiž může stát překážkou, kterou se člověk snaží překonat a při plnění předsevzaného úkolu si může skvěle budovat vlastní osobnost. Pokud si však sám se sebou neví rady, je vhodné vyhledat odbornou pomoc a poradit se s psychologem. Zejména pokud kromě svého onemocnění navíc řeší ještě další složitou životní situaci, je občas velmi výhodné svěřit se osobě, ke které pacient chová důvěru. Také zdravotnický personál, tedy především sestry a lékaři, kteří pečují o zdraví pacientů s lupénkou, by měli zvolit citlivý přístup a co nejvíce uplatnit svou schopnost naslouchat a komunikovat. I tyto vlastnosti jsou totiž velmi důležitou součástí léčby a pro nemocné jsou mnohdy stejně významné jako podávání léků nebo různá léčebná opatření.

Jak žít s lupénkou?

Jak se naučit přijmout život s lupénkou? Při komplexní léčbě lupénky je zapotřebí i změna životního stylu a péče o pokožku. Proto je potřeba vyhýbat se stresu co jen to jde, nepobývat v zakouřeném prostředí, omezit alkohol, protože i tyto faktory mohou onemocnění nejen spustit, ale i zhoršit. V péči o kůži postiženou lupénkou pomáhají koupele ve vodě se solí z Mrtvého moře. Dále pak její potírání kamenouhelným dehtem, ten však barví kůži tmavě a zanechává skvrny na oblečení. Ať již pacient svoji nemoc přijme jakkoliv, je velmi důležité, aby se s ní i jeho okolí co nejlépe vyrovnalo. To totiž každého lupénkáře zbaví pocitu, že je jiný a možná i méněcenný, a to se pak velmi výrazně projeví i na výsledcích léčby. Je přece dávno známým faktem, že i psychický stav pacienta hraje významnou roli při terapii mnohých nemocí a usnadňuje pacientovi zapojení do kolektivu ostatních lidí.

Vložit příspěvek:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.




Email