Comments for Rakovina žlučníku (stránka 2)

Diskuze:

MUDr.Tomáš Miřejovský: Neresekovaný karcinom žlučníku znamená pro pacienta pomalou,bolestivou a nedůstojnou smrt s obstrukčním ikterem a selháním jater. Máme to bohužel doma a jde o moji maminku. Navzdory jejímu přání, mému přání a přání mé sestry rovněž lékařky chirurgové karcinom neresekovali a jednali proti naší vůli. Domnívám se, že v kapitalistickém systému pokud chirurgové nechtějí resekovat rakovinu z jakýchkoliv důvodů by měl mít pacient a jeho příbuzní si resekční výkon zaplatit. Pokud výkon nedopadne dobře z důvodu příliš vysokého rizika tak pacient aspoň důstojně zemře v boji. Pokud vše dopadne dobře tak získá těch vytoužených pár procent naděje na důstojné přežití, velmi pravděpodobně se vyhne zničujícímu obstrukčnímu ikteru a i případná generalizace v budoucnu bude méně devastující. Pacient by měl mít tuto možnost.

30. října 2015 2:11

MUDr.Tomáš Miřejovský: Navíc v naší zemi bohužel funguje další faktor a to je kult celebrit. Pokud jakákoliv celebrita například onemocní malignitou tak ve státním zdravotnictví v Česku dostane léčebnou smršť, že by se za ni nemusela stydět ani slavná Mayo Clinic. Naproti tomu plebs je někdy ponechán malignitě zcela na pospas bez jakékoliv léčby. Takže tady funguje podivná selekce kdy celebrita smí přežít rakovinu a obyčejná babka ne! Když prezident Havel dostal rýmičku tak se na to muselo sejít celé lékařské konzilium. Je tady něco špatně v této zemi.

29. října 2015 21:39

MUDr.Tomáš Miřejovský: Tak nyní jsme ve fázi, kdy se internisté po prvním neúspěšném pokusu o zavedení stentu žlučových cest dnes pokusí o druhý. Jde o velmi pro pacienta velmi nepříjemný výkon v tomto případě navíc komplikovaný tím, že sice choledochus je dobře průchodný bez patologie až na hilus jater, kde je tuhá nádorové stenóza přes kterou je vysoce obtížné zavést stent. Všemu tomuto trápení maminky se bylo možné vyhnout resekčním výkonem. Místo resekce mamince 3 měsíce ze všech stran naše zdravotnictví nabízelo pouze krematorium s tím, že je třeba ji nechat důstojně zemřít. Tohle co maminka zažívá a my její děti pozorujeme je pomalé umírání, které nemá s důstojným umíráním zhola nic společného. Těžký obstrukční ikterus, svědění, nechutenství, stálá dyspepsie, velké bolesti v pravém podžebří s propagací do zad a k tomu pocit zmaru z neprovedené resekce to není důstojné umírání, ale nehumánní inferno. Maminku ztratíme. Budu však bez přestání i po její smrti bojovat za přijetí japonské léčebné doktríny, kde se operují karcinomy žlučníku i ve stádiích T3 a T4.Dlouhodobé přežívaní těchto pacientů je v Japonsku dobré jak už jsem psal níže. Navíc pokud pacient přesto zemře na generalizaci karcinomu tak to není takový masakr jako zažíváme tady. Není do budoucna udržitelné, aby poměrně rozvinutá česká medicína nabízela 80% pacientů s karcinomy žlučníku což jsou ty T3 a T4 pouze krematorium a nedůstojnou smrt. To není humánní.

20. října 2015 10:21

MUDr.Tomáš Miřejovský: Dnes už má naše maminka bohužel obstrukční žloutenku. Svědí jí kůže na celém těle, nemá chuť k jídlu a má velké bolesti v pravém podžebří a je strašně unavená. To vše nikoliv pouze na základě postupující zákeřné rakoviny žlučníku, ale velkým dílem také na základě skutečnosti, že od 22.7.2015 kdy u ní onemocnění bylo nalezeno ji nikdo nebyl ochoten provést resekční výkon, který by jí dal možná rok navíc a perspektivu klidného dožití bez velkého utrpení. Nihilistická doktrína evropské medicíny k problematice rakoviny žlučníku sice možná není v rozporu s lékařskou etikou, ale je nelidská. Maminka s nemocí chtěla bojovat. Poté co se dozvěděla o tom, že ji rakovinu žlučníku resekcí neodstranili říká, že už nemá o co bojovat. Nihilistická léčebná doktrína u pokročilého karcinomu žlučníku vede k těžké devastaci nejen tělesné schránky pacienta, ale rovněž k devastaci duševního stavu pacienta a jeho okolí. Jako syn pacientky a lékař patolog musím upozornit na nelidskost a dlouhodobou neudržitelnost nihilistické léčebné doktríny u karcinomu žlučníku bohužel vžité v jinak civilizované Evropě. Měli bychom si vzít příklad z Japonců a tuto špatnou doktrínu opustit. Pacienti s pokročilými karcinomy žlučníku nemají co ztratit, pouze své utrpení.

5. října 2015 18:16

MUDr.Tomáš Miřejovský: Nihilistický přístup k léčení rakoviny žlučníku ve stadiu T3 a T4 v České republice je z velké části podmíněn nevysokým výskytem této malignity v naší zemi. Výskyt této malignity je vysoký například v Japonsku, v Číně, v Indii, v Chile, v Mexiku apod. Rakovina žlučníku je v Japonsku na 6.místě četnosti všech malignit tak ji Japonci považují za palčivý celospolečenský problém. Z toho vyplývá jejich snaha resekovat tyto karcinomy i ve stádiu T3 a T4 se snahou o likvidaci zbytkové nádorové choroby aktinoterapií. Dosahují dobrých výsledků. Pět let po radikální léčbě v Japonsku přežívá plných 44% pacientů s karcinomem žlučníku ve stadiu T3 a 12% pacientů ve stadiu T4. Měli bychom změnit léčebný přístup k této zákeřné chorobě a inspirovat se léčebným přístupem lékařů v Japonsku. Pacientům s touto zákeřnou chorobou bychom tak mohli ulehčit jejich krutý osud a zmírnit jejich utrpení.

1. října 2015 11:52

MUDr.Tomáš Miřejovský: Opravuji chybu v textu mého příspěvku: "...2 malé uzlíky na peritoneu jater..." konec opravy

29. září 2015 15:45

MUDr.Tomáš Miřejovský: Vážení kolegové a kolegyně.
Pokud pacient v České republice onemocní zákeřnou rakovinou žlučníku tak má bohužel smůlu. Léčeni jsou pouze pacienti, kdy jim je odebrán žlučník pro žlučové kameny nebo pro chronický zánět a v bioptickém nálezu se náhodou zjistí karcinom ve stadiu T1 nebo T2.Těm pak chirurgové provedou obvykle reoperaci s cílem dosažení stadia T0 a následně jsou léčeni adjuvantní radioterapií nebo chemoterapií. Drtivá většina pacientů však bohužel není léčena vůbec, protože rakovina žlučníku se dlouho nijak neprojevuje a v době klinické diagnózy má pacient již stadium T3 nebo T4. V této situaci se nyní nachází moje 83 letá maminka. V době zjištění diagnózy nádoru žlučníku na konci července ji odmítli operovat v IKEM. Před 8 dny ji pan profesor Pafko provedl pouze explorativní laparotomii, kdy nalezl nádor žlučníku a 2 uzlíny na peritoneu jater a po pozitivní peroperační histologii operaci ukončil. Pro maminku i pro nás její děti ( já i moje sestra jsme lékaři) je skličující, že ji nikdo nechce dále léčit. Domnívám se, že současný terapeutický nihilismus u pokročilého karcinomu žlučníku v Česku je neudržitelný. Pacient nemá při použití agresívní léčby co ztratit leda své utrpení. Japonci dnes operují u karcinomů žlučníku i stadia IV s následnou aktinoterapií a jsou relativně úspěšní. Pokud se agresívní léčba nepodaří a pacient zemře na její komplikace nebo navzdory agresívní léčbě na generalizaci karcinomu pro jeho příbuzné zůstane alespoň pocit uspokojení, že pacient zemřel v boji se zákeřnou chorobou. Pokud klinici tzv. hodí ručník do ringu a pacienta neléčí tak je to pro psychiku pacienta i jeho okolí devastující. Ze závodního sportu jsem si odnesl, že lepší je prohrát v boji než prohrát bez boje. Jako patolog s atestací II.stupně a se 30 lety praxe v biopsii i nekropsii mohu přidat, že v autoptických nálezech pacientů léčených a zemřelých na malignity nebývá autoptický nález tak děsivý jako u zemřelých pacientů kteří zemřeli na malignitu bez léčby. Domnívám se, že terapeutický nihilismus u pokročilých karcinomů žlučníku je do budoucna neudržitelný.

29. září 2015 15:28