Autismus

Autismus

Autismus je psychické onemocnění projevující se v dětském věku a patří mezi tzv. pervazivní vývojové poruchy. Jedná se o závažnou duševní poruchu, která postihuje více psychických funkcí a výrazně zasahuje do normálního vývoje dítěte. Ročně je diagnostikováno 2-20 případů autismu na 10 000 dětí, s tím že jsou častěji postiženi chlapci. Autismus má několik stupňů závažnosti a projevuje se především změnami chování ve spojení s mentální retardací. Autismus je nevyléčitelné onemocnění, ale pomocí správně zvolené terapie lze dosáhnout zlepšení ve smyslu částečného tlumení některých klinických příznaků onemocnění.

Vznik autismu

Příčina vzniku dětského autismu není stále známa, avšak předpokládá se, že dochází k nedokonalé regulaci tzv. neuromediátorů. To jsou chemické látky tvořené v mozku a jsou nezbytné ke správné komunikaci a přenášení informací mezi jednotlivými buňkami nervové soustavy. Zobrazovacími metodami byly odhaleny některé morfologické i funkční odchylky mozkových struktur. Metoda SPECT odhalila u většiny dětí s autismem snížený průtok krve v čelních a temenních lalocích mozku, avšak jinými metodami tento fakt nebyl potvrzen. Značná část dětí s autismem mají rovněž abnormální nálezy na EEG, tedy elektroencefalografii. Asi 1/3 dětí má také zvýšenou hladinu serotoninu. Je zřejmé, že se na vzniku autismu podílí i genetická predispozice. Důsledkem je neschopnost dítěte rozumět tomu co vidí, slyší a prožívá.

Projevy autismu

To, co většina rodičů zaznamená u svého autistického dítěte jako první příznak, je neschopnost pohlédnout druhému do očí. Autistické dítě má tendenci dívat se komukoliv, kdo s ním hovoří, na rameno. To může být pokládáno, zvláště je-li dítě starší, za projev nezdvořílosti.

Ve skutečnosti je tato matoucí lhostejnost pouze špičkou ledovce. Tak jak dítě roste, rodiče pozvolna zjišťují, že není schopno přizpůsobit se jakémukoli společenskému chování.
Autistické dítě délkou a hlasitostí svého křiku a výbuchů zlosti daleko překonává většinu i velmi vzteklých normálních dětí. Příčinou je zřejmě to, že autistické děti, ačkoliv vidí a slyší normálně, nejsou schopné to, co vnímají, správně pochopit. Jejich každodenní svět je naplňuje strachem a nemají ani možnost uniknout do světa fantazie. U autistického batolete se nevyvíjí hra na „jako" a nemůže se nikdy uzavřít do pevnosti svých představ. Řečové abnormality kolísají od úplné němoty (neschopnosti mluvit) k přesnému, pedantickému používání slov. Autistické dítě, kterého se zeptáme: „Co uděláš, když se řízneš?" odpoví: „Krvácím!" Echolálie - opakování otázky místo odpovědi - je u autismu rovněž poměrně častá.

Autistické dítě také pociťuje podivné obavy, obvykle z věcí zcela neškodných, jako jsou křoviny, bedny apod., ale naproti tomu necítí strach při reálném nebezpečí. Vyplývá to pravděpodobně z jeho neschopnosti vnímat vjemy, které přijímá.

Často se objevuje okouzlení jasným světlem nebo neobvyklými objekty -kousky plastické hmoty atp. Aby toho nebylo málo, může mít autistické dítě narušené rozlišování vjemů horka a chladu. Je například schopné opařit se v horké vodě bez jakékoliv bolestivé reakce. Nejvíce nápadné jsou náhodné pohyby těla - grimasy, mávání rukama a nohama, poskoky a přešlapování z jedné nohy na druhou.

Mnoho dětí trpících autismem máto, čemu říkáme „ostrůvky normality". Obyčejně se týkají těch aktivit, kde není nezbytná řeč a další návyky - patří sem hudba, počítání nebo malování. Dítě, které není schopné pronést jedno spontánní slovo, může být matematickým géniem nebo disponovat výjimečnou pamětí.

Existence těchto ostrovů normality někdy dokonce přivádí rodiče postiženého dítěte k víře, že mají výjimečně nadaného potomka, pomíjejí všechny zvláštnosti v jeho chování a pokládají je za výstřelky génia až do té doby, než je rostoucí počet těchto „výstřelků" zbaví iluzí.

 U některých autistických dětí se vyskytují schopnosti jako hudební, či výtvarné nadání, nebo výrazná mechanická paměť.

Diagnostika autismu

Diagnostika autismu je velice problematická a spočívá v psychologickém a psychiatrickém vyšetření. Vzhledem k tomu, že je autismus onemocněním, projevující se především poruchou chování, je diagnóza stanovena na základě zkoumání chování konkrétního dítěte bez ohledu na možnou příčinu vzniku. Je rovněž nezbytné stanovit, zda se autismus vyskytuje v souvislosti s dalším onemocněním, či genetickou anomálií. V neposlední řadě se přistupuje k zobrazovacím metodám, které popisují změny v centrálním nervovém systému. Při stanovování diagnózy autismu je nutné vyloučit jiné diagnózy, jako je mentální retardace, schizofrenie s časným začátkem, nebo Rettův syndrom.

Léčba autismu

Dětský autismus je nevyléčitelnou nemocí avšak lze zčásti tlumit některé klinické projevy onemocnění. Velmi důležitá je psychoterapie, tedy léčba založená na dlouhodobé práci s dítětem a snaze ho začlenit do normálního kolektivu. Jedná se především o kognitivně behaviorální terapii se zaměřením na změnu myšlenek vedoucích k určitému chování. Nezbytná je i speciální pedagogická péče. Po dobře vedené psychoterapii je dítě často schopno navštěvovat s ostatními dětmi normální školku i školu. Farmakoterapie spočívá v aplikaci neuroantipsychotik, nejčastěji haloperidolu, který má zklidňující efekt a je schopen zírnit stereotypie u autistických dětí. Někdy rodiče volí alternativní metody léčby, jako je hyperbarická terapie. Často se s autistickými dětmi cvičí Vojtova metoda, avšak výsledky jsou rozporuplné a navíc se předpokládá, že pro autistické děti tato metoda představuje velké zatížení.