8Duben
2012
MUDr. Jiří Dyntr

Lupénka a její příznaky

8. Duben 2012 | MUDr. Jiří Dyntr
Lupénka a její příznaky
Příznaky

Poznávacím příznakem lupénky jsou kožní šupiny, které se tvoří nejčastěji na kolenou a loktech. Méně často, avšak o to závažnější příznaky, mají inverzní a pustulózní lupénka, při jejichž průběhu se vytvářejí mokvající ložiska nebo dokonce puchýře doprovázené horečkou a zimnicí. Mezi další závažné příznaky lupénky může také patřit kloubní poškození při tzv. kloubní psoriáze. Všechny příznaky lupénky, ať jsou jakkoliv závažné, nejsou nakažlivé pro ostatní jedince.

Příznaky lupénky

Lupénka neboli psoriáza je dlouhodobě probíhající kožní onemocnění, které je sice léčitelné, avšak zcela vyléčit ho nemůžeme. Není totiž způsobeno žádnou bakterií, viry, či jinými mikroorganismy, ale nepřiměřenou imunitní reakcí těla, která se přenáší dědičně. Buňky imunitního systému, které mají za normálních okolností tělo chránit před choroboplodnými zárodky, u pacientů s lupénkou způsobí to, že kožní buňky vyzrávají místo 4 týdnů pouze dny 4. To se samozřejmě musí projevit na vzhledu kůže, která je potom výrazně suchá a buňky se též odlupují mnohem rychleji než normálně. Pouhým okem pak na různých částech těla vidíme typické příznaky lupénky, kterými jsou bělavé kožní šupiny, které postupně odpadávají a způsobují pacientům nemalé obtíže a to i v sociálním životě. Tímto onemocněním trpí až 3 % populace a k projevení prvních příznaků lupénky dochází již v dospívání, tedy mezi 15 a 25 rokem života.

Jednotlivé příznaky lupénky

Podobně jako mnoho jiných chorob, se i lupénka vyskytuje v několika odlišných formách. Nejčastější formou je forma ložisková, při které se na pacientově těle vytvářejí drobné bělavé okrsky šupící se kůže, které jsou ještě ohraničené červeným lemem. Tyto skvrny jsou obvykle nebolestivé a nesvědí a jejich nejčastější lokalizací jsou mechanicky namáhané partie těla, tedy lokty, kolena, olast kštice, bedra a hýždě. Někdy navíc dochází k poškození nehtů, které mohou být zažloutlé a různě deformované. Jakýmsi protikladem ložiskové formy je tzv. inverzní lupénka. Ta se projevuje tvorbou zarudlých a někdy mokvajících ložisek v místech se zapářkou, jako je podpaží, oblast pod prsy, v pupíku, v tříslech a kolem genitálu a konečníku. Závažnějším typem lupénky je pak forma pustulózní, při které se na dlaních a ploskách nohou vytvářejí drobné puchýřky a navíc se objevují další příznaky, kterými je horečka a zimnice. Tento stav většinou vyžaduje hospitalizaci a pravidelnou kontrolu pacientova stavu. V obzvláště těžkých případech se může lupénka rozšířit na celé tělo a hospitalizace je pak naprosto nezbytná. Na celém povrchu pacientova těla se vytvářejí velmi bolestivé a svědivé puchýře, často se objevuje zvýšená teplota a dalším typickým příznakem této formy lupénky je také ztráta vody a bílkovin a tím vznik otoků. Další formou je přechod lupénky do chronicity. V takovém případě nacházíme okrsky pevně lpících kožních šupin, které se mohou vyskytovat na různých částech těla. Na rukou a nohou se pak tvoří hluboké rýhy, které můžou přecházet až v hnisavé puchýřky.

Příznaky kloubní lupénky

Přestože lupénka je převážně kožní nemocí, někdy se může projevit také v jiných orgánech. Nejčastěji dochází k poškození kloubů, tedy k tzv. kloubní psoriáze, která většinou postihuje drobné klouby na rukou a nohou. Příznakem této formy lupénky jsou oteklé celé prsty, klouby mezi články prstů jsou ztuhlé a při pohybu mohou být velmi bolestivé. V některých případech jsou však poškozeny také velké klouby, např. kloub ramenní a kolenní, klouby páteře, což při bolestivosti výrazně ztěžuje pohyblivost jedince. Dále může postihovat dokonce i měkké tkáně v okolí kloubu, nejčastěji šlachy a vazy.

Příznaky lupénky a zátěž pro člověka

Přestože je lupénka velmi úporná a nepříjemná nemoc, je třeba mít na paměti, že není nakažlivá, ani jinak nebezpečná pro pacientovo okolí. Je však důležité stanovit formu lupénky na základě jejích příznaků, případně ji odlišit od jiných onemocnění. Toto rozpoznání lupénky vyšetřuje lékař pohledem, poté histologickým vyšetřením po odběru povrchu kůže, či seškrábnutím šupiny. Ač jde o onemocnění nezhoubné, přesto však představuje velkou zátěž, a to jednak kvůli různým léčebným opatřením a omezením, ale také kvůli tomu, že pacienta viditelně označuje, a může proto být nedobrovolně vyčleňován ze společnosti. Při zahájení léčby se často podaří příznaky lupénky zmírnit a v některých případech dostat nemoc zcela pod kontrolu.

 

Související články

Vložit příspěvek