Zánět svalu

Zánět svalu

Svalovina je společně s kostmi základem pohybového aparátu. Příčně pruhovaná svalovina je vůlí ovladatelná. Pomocí šlach jsou svaly přichyceny ke kostem. Při kontrakci svalu je jeho zkrácení přeneseno na kost a tahem je rozpohybována. Je tak umožněn pohyb. Základní funkční jednotkou svalu je svalové vlákno. Svalová vlákna jsou uspořádány do svalových snopečků a ty pak do svalových snopců. Zánět svalů je málo časté onemocnění. Může být způsobený poraněním, infekcí nebo na základě autoimunitního onemocnění. Více jsou postiženy ženy než muži. Rizikovými věkovými skupinami je 5–15 let a 30–60 let.

Zánět svalu a jeho projevy

Zajímavou skupinou svalových zánětů, jsou záněty vzniklé na základě poškození svalu vlastní imunitní soustavou. Jedná se o polymyozitidu a dermatomyozitidu. Dermatomyozitida je vedle poškození svalů také charakteristická kožními změnami. Přesná příčina těchto příbuzných nemocí není známa. V krvi lze prokázat některé protilátky proti vlastním buněčným strukturám. Do svaloviny pronikají buňky imunitního systému (aktivované cytotoxické lymfocyty). Před vlastním propuknutím onemocnění lze vysledovat příznaky jako teplota, ztuhnutí kloubů až jejich zánět, úbytek váhy a také Raynaudův fenomén. Jedná se o ložiskové snížení prokrvení hlavně prstů na ruce, které se projevuje mapovitým zblednutím až zmodráním. Hlavním rysem je ale svalová slabost, která postihuje svalovinu krku, trupu i pletencové svaly končetin. Postižení svalů dolních končetin se projevuje především problematickou chůzí do schodů a obtížným zvedáním z nízké stoličky. Chůze je kolébavá. Postižení svalů dolních končetin se pak projevuje problémy při oblékání, česání či ukládání věcí na vysoká místa. Je to způsobeno problémem zvednout ruku do výše nad hlavu. Postiženy může být ale kterýkoliv sval. Při těžkém postižení jsou poruchy polykání, které ohrožují nemocného nebezpečím vdechnutí tekutiny či jídla do plic, což vede k zánětu plic. Dochází postupně k úbytku svalové tkáně, což není někdy moc patrné, jelikož je svalovina nahrazována tukem a pojivovou tkání. Bolest není kontaktním příznakem. Onemocnění probíhá vlnovitě, střídají se období akutního zánětu se střídáním klidného období.

Dermatomyozitida

Dermatomyozitida se navíc projevuje kožními změnami. Jedná se především o otok v okolí očí postihující hlavně horní víčka. Tmavě červená až fialová vyrážka, která nesvědí. Vyskytuje se nad drobnými klouby ruky, vnitřní straně horních končetin, ale i na čele, tvářích, krku, hrudníku i jinde. U obou typů onemocnění je také časté postižení srdeční svaloviny, které se nejčastěji manifestuje jako různé poruchy rytmu. Diagnóza onemocnění je založena na anamnéze, kde je důležité především popsat příznaky. V krvi lze diagnostikovat některé protilátky proti strukturám tělu vlastním a zvýšené hodnoty svalových enzymů. K pomocným vyšetřením patří elektromyografie. Mnohdy se ale nevyhneme histologickému vyšetření vzorku odebrané svaloviny. Zde nacházíme odumřelá svalová vlákna, jsou zde přítomné zánětlivé buňky a podobně.

Zánět svalu a jeho léčba

Základem je pohybová léčba. V období akutního zánětu je nutný klid, naopak v období klidu je nutné aktivní cvičení k obnovení svaloviny a nabytí svalové síly. Z léků se používají léky ze skupiny glukokortikoidů a imunosupresiv s cílem potlačení imunitního systému. Glukokortikoidy jsou lékem volby, imunosupresiva jsou používaná až při závažnější formě onemocnění. Prevence onemocnění není možná. Prognóza záleží na včasném rozpoznání nemoci a okamžitém zahájení adekvátní terapie. Důležitá je prevence komplikací, především infekcí.